Musím mhouřit oči. Slunce je dnes všude, oslepuje mě, když mířím k jihu. Nedivím se, že je provoz tak hustý. Každý chce využít slunečný víkend a jede dolů do hor, za sněhem a lyžovačkou. Mými horami bude dnes Pálava, ale jen na chvíli, na kratičkou procházku. Zastavím se i u nádrží, trochu se projedu a zase se vrátím. Nic mimořádného. Cestou si říkám, kolikrát jsem takhle k jihu k nádržím a do polí pod Pálavou už jel? Najetých tu musím mít tisíce kilometrů. Mám to tu rád, zdejší kus světa si mě našel a získal.
Pod Pohořelicemi odbočuji na Novou Ves a pak k Drnholci. Tentokrát jsou pole kolem silnice prázdná. Vidět jsou jen káně v holých korunách stromů a občas nějaká ta volavka popelavá. Tradičním obloukem po asfaltkách objíždím Drnholec od severu, potkávám jen hejnko úpolníků a pak zastavuji v centru, kousek od zámku, abych se podíval na zdejší deniště kalousů.
Zprvu se zdá, že tu nejsou. Pod skupinkou borovic jsou ale vývržky a při pozorném pohledu pár pospávajících sov nacházím. Není jich moc, asi šest, ale kolem desítky jich tu může být.
Na Dyji a na Mušovské zdrži jsou nad a pod hrází rozmrzlé plochy otevřené vodní hladiny. A ptáků jsou tu stovky a stovky. Nejvíc chocholaček, pak lysek, poláků velkých… pozorování je bez kopromisů. Slunce nabízí všechny detaily ptačího opeření. Sice ledově pofukuje, ale je to čistá radost. Na ledě řeky odpočívá několik stovek běločelek, které po chvilce vzlétají, přidávají se k nim ještě ptáci z blízkého pole a pětistovka jich pak letí k východu. Pozoruji nádherné samce morčáků malých a mezi poláky nacházím minimálně 12 kaholek. Když pak stativ skládám do auta, letí proti proudu řeky orel královský.
Nad Pernou vyjíždím na hřeben zdejších hor a jdu se projít k Pastorkovu lomu. Je krásně a odpovídá tomu i množství turistů. Pak dlouze stojím v lomu a prohlížím stěny. Led a slunce uvolňují kameny, které se sypou, odpadávají a rachotí. Jinak je tu takové ticho, že až tlačí na ušní bubínky. Ptáků je naprosto minimálně, dvojice krkavců, dvojicí mohutných orlů mořských, nějaká ta koňadra, strnad a strakapoud. Zedníček asi pročesává skalní stěny někde jinde. Letos je jeden dokonce v Moravském krasu. Dumám nad tím, že bych tam zítra na procházku kolem Punkevních jeskyní vyrazil s Jožkou.
Sjíždím rovnou k hrázi u Nových Mlýnů, abych zběžně prohlédl zdejší kus volné hladiny. Jen hvízdáků počítám kolem břehů a na okraji ledu dobře 250 a morčáků velkých 70. Led se podél břehů tříští a jeho úlomky na drobných vlnkách vržou a lesknou se tisíci ploškami. Dál ledová pláň nádrže a za ní kulisa Pavlovských kopců s Pavlovem zachyceným ve svahu.
Na vodě v oblasti bývalého Šakvického rybníka se zdržují severské husy. Více než 2000 běločelek, 300 hus velkých a několik tundrovek. Z vody právě vzlétá 30 kopřivek. Tož tak, připsal jsem zase asi pět druhů do letošního seznamu, krásně jsem se vyvenčil, pomalou kochací jízdou se můžu zase vrátit. Zítra je taky den.
Fešácký samec morčáka malého (Mergellus albellus).
Přeletující husy běločelé (Anser albifrons).
