Chvíli trvá, než se ráno omladina odlepí od mobilů, vyleze z peřin, sní svoje obligátní bebe sušenky a vybatolí se z domu. Vypadá to na docela pěkné počasí, i když hrozí přeháňky a zřejmě bude sílit vítr. Je začátek května, ideální období na Big Day, protože teď se dá v terénu potkat kdeco. Většina druhů se vrátila ze zimovišť a navíc protahují bahňáci. Big Day dnes neplánujeme, pro zajímavost si ale zkusíme psát vše, co potkáme. Už včera jsme se rozhodli, že se mrkneme k Nesytu, směr je tedy jasný.
Mezi první druhy patří ještě před domem zpívající rehek zahradní, následuje hrdlička zahradní, koňadra, modřinka, hřivnáč. Přejíždíme nakoupit k nedalekému Albertu, a protože je po osmé, Pepe se musí tak trochu maskovat za důchodce a i tak ji provázejí nenávistné pohledy. Mezitím kontroluji okolí parkoviště. Oblohou poletují dva rorýsi, ozývá se budníček menší, zpěv kosa, Pepe přináší bagety a můžeme jet.
Cestou na Pohořelice potkáváme dalších pár druhů, špačky, poštolku lovící nad silnicí, břehule nad pískovnami, vlaštovky. Obloha je jasná, slunce svítí. Snad to vydrží. Než zastavujeme na kraji Ivaně, máme v seznamu prvních 21 druhů.
Stojíme pak na kraji lužního lesa. V korunách dubů pokřikují v dutinách hnízdící špačci, nedaleko vytrvale vysílá krutihlav, ozývá se jednoduchý nápěv lejsků bělokrkých a ukazují se dva druhy strakapoudů – prostřední a velký. Z nedalekých křovin sousedících s loukou opakovaně skřípavě zpívá pěnice hnědokřídlá. Přibylo dalších 12 druhů a my se pouštíme z Ivaně polní cestou podél Jihlavy, pak přejíždíme Svratku a zastavujeme v severním cípu Věstonické zdrže VDNM.
Vítá nás slavičí tlukot, křik rybáků obecných lovících nad lagunou, přerývané pískání pisíka třepetajícího se za letu nad hladinou, no a z rákosí se ozývá rákosník proužkovaný a obecný, cvrčilka slavíková a moudivláček. Stále je pěkně, i když ne zrovna nejtepleji. Kukačka, žluva, ledňáček. Druhy pomalu přibývají. Nad nedalekou pískovnou přeletuje dvojice vlh, vysoko nad námi krouží dvojice majestátních orlů mořských a ještě mnohem výš vidím podezřelou siluetu dalšího dravce, velmi světlého zespodu, ze kterého se až doma na monitoru bez pochybností vyklube obyčejná, ale téměř bílá káně lesní jen s černými půlměsíci v ohbích křídel.
Přes Milovice a Bulhary jedeme přímo k Nesytu a abychom měli slunce v zádech, vybíráme pozorovatelnu u Výtopy. Rybník je na nízké vodě, podél břehů s rákosem je široký pruh bahen a mělčin a přímo před námi je plochý ostrůvek, na kterém na hnízdech sedí tenkozobci. Je to krása, teď začali přibývat bahňáci – kulíci píseční (6 ex.) a říční, vodouši bahenní, šedí, tmaví a rudonozí, jespáci bojovní, tenkozobci (12 ex.), pisily (6 ex.) a mezi tenkozobci a husicemi liščími pochoduje dokonce koliha malá. Tu jsem už dlouho neviděl. Jen ten vítr začíná nabírat na síle, je ledový a nepříjemný. Odoláváme mu asi hodinku. Potkáváme několik známých, vyzvedáváme kluky, které jsme nechali blbnout na hrázi a na skok se jedeme podívat k Hlohoveckému rybníku.
Kontrolujeme jen jeho západní cíp od kostela. Na kraji rákosí potěší kolpík a docela překvapí samice morčáka malého. Kousek vedle nás zakvičí chřástal vodní a já se nestačím divit, kolik před námi ve vegetaci rostoucí z vodní hladiny hnízdí roháčů. Tak rozsáhlou kolonii jsem u nás snad ještě neviděl. Střízlivým odhadem tu může být tak 50 hnízd. Když rybník opouštíme, máme v seznamu už nějakých 85 druhů.
Na benzince doplňujeme pití, dopřáváme si ledňáčka a asfaltkou se dostáváme zpět k Výtopě. Na podmáčeném poli pozorujeme konipasa lučního a pak nad námi přeletuje dvojice orlů královských s luňákem červeným v patách.
Jsme znovu před Sedlecem a mně to nedá, parkuji u váhovny a jdu se projít po lávkách k rybníku. Dělám dobře, plochy odkrytého dna jsou obrovské. Sice dost daleko, ale jsou tu desítky a desítky bahňáků. Převažují bojovníci a vodouši bahenní, ale překvapeně počítám dalších 25 tenkozobců, nacházím dvojici jespáků obecných a pak drobečky – jsem si naprosto jistý jespáky šedými (6 ex.), které mi stativák dostatečně přiblížil, ale chvíli se trápím s další skupinkou devíti ptáků. Drží se samostatně a když na ně zasvítí slunce, celí rezavě zazáří – s největší pravděpodobností jespáci malí, a v pěkném počtu. Přes Pálavu a severně od rybníka přechází déšť. Koukám na oba druhy čírek, hvízdáky (4 ex.), nade mnou letí čtyři čápi bílí a za mnou zpívá modráček.
Vracím se k ostatním. Po kontrole zjišťujeme, že máme v zápisníku 98 druhů ptáků. V Brně jsme začínali v 8 a tady to balíme něco po druhé odpolední, v terénu jsme asi 6 hodin. Trocha logistiky, přivstat si, přespat v terénu a přidat i jiné biotopy, mohlo by to být zajímavé. Ale i tak jsme si ten šestihodinový Big Day užili a příští týden si ho možná i zopakujeme při příležitosti mezinárodního Velkého dne.
Orel mořský (Haliaeetus albicilla) nad Pouzdřany.
Orel královský (Aquila heliaca) za Výtopou u Nesytu.
