Víkend budu mít tentokrát okleštěný o pracovní neděli a proto, abych nezůstal rodince nic dlužen, vyrážíme dnes birdit společně. To nejpokročilejší jaro panuje podle avifaunistické databáze ČSO kolem Hodonína a Mutěnic. Jezdíme tam tak jednou dvakrát ročně a tohle by mohla být vhodná příležitost. Kluci ráno automaticky zapínají televizi a koukají na nejrůznější animované pohádky. Odtrhnout je od těchto hloupostí, vnutit jim něco k jídlu a přinutit je převléci se z pyžam, si vyžaduje značnou trpělivost, ale nakonec se daří a kolem půl deváté vyjíždíme. Venku to vypadá na krásný jarní den. Obloha je téměř modrá a ptáci nabuzení hormony vykřikují svá poselství o jaru a plození.
První zastávka patří mokřině v polích nedaleko Velkých Bílovic. Z louky se zvedá početné hejno lindušek lučních a mezi nimi se občas ozve konipas luční. Z oblohy se ozývají skřivaní trylky, nad loužemi toká párek vodoušů rudonohých a slyšet a později i vidět je asi deset čírek obecných. Kluci mizí v polích a křovinách. Já se jdu projít a nejsem zklamán – z rákosí ke mně doznívá zpěv modráčka a opakovaně, i když vzdáleně, monotónní hlas cvrčilky slavíkové. Ptačí druhy se vracejí z jihu jeden za druhým a v posledních dnech přímo lavinovitě.
Velké Bílovice jsou ucpané zájemci o tour po sklípcích. Od místa registrace a prodeje lístků se táhne dlouhánský hrozen adeptů na vinné opojení. Frčíme mezi sytě zelenými poli. Lužický rybník pod i nad silnicí je vypuštěný. Rodinku nechávám u benzínové pumpy, aby mi je na rušné silnici něco nesrazilo a bahna jdu omrknout sám. Na rybníce severně od silnice jsou už i nějací bahňáci – jespáci bojovní a dvojice jespáků obecných, vodouši rudonozí, dvojice vodoušů kropenatých a po jednom vodouš bahenní a šedý, několik kulíků říčních a halda racků chechtavých. Pod silnicí jsou pouze chechťáci, opět několik kulíků, ale také koliha malá s tenoučkým a kratičkým zobákem. Rychle se vracím za rodinkou, přesunujeme se k rybárně a odtud se pak rozhlížíme po okolí. S prvními jiřičkami se objevuje František Kopecký a na bahnitém ostrohu odpočívá v blízkosti dvou husic liščích také dvojice břehoušů černoocasých. Z křoví zpívá pěnice černohlavá, z drátů zvonohlíci a z proužku rákosí tence pískají moudivláčci. Další a další druhy, které sebou nese rozvíjející se jaro.
Přejíždíme k Mutěnicím a následující dvě hodinky se procházíme mezi rybníky. Slunce svítí, vítr mírně pofukuje, je krásně. Budníčci menší jsou všude, ale z křáků kolem Kyjovky se ozývají i budníčci větší. Husy vodí malé pullíky (počítáme šest rodinek), odečítáme čtyři červené límce a potkáváme celou výpravu dalších birderů, které přivezl Luba Novák. Nad rybníky loví orlovec, na ostrůvku v kolonii chechťáků tokají tři racci černohlaví (2 ad. + imm.), na jednom z menších rybníčků postává na jedné nožce samec pisily a modrou oblohu brázdí dvojice čápů černých. Dokonalá idyla.
Na oběd do Ivaně se vyplatí zajet vždy. Nelitujeme trochu zdlouhavé cesty, protože jistota je jistota a navíc tu mají kluci koutek s hračkami. A na zpáteční cestě do Brna mi to nedá zastavit u skládky odpadu před Žabčicemi. Z keřů a plotu povlávají igelitové sáčky a nad zapáchajícími hromadami odpadků krouží racci. Zprvu to moc atraktivně nevypadá, ale pak si všímám hejna racků sedících v poli na druhé straně silnice. Náklaďáky přijíždějící k blízké pískovně kryjí celé hejno dost často prachovou clonou, ale racci žlutonozí jsou nepřehlédnutelní. V hejnu osmi set chechťáků je jich devět a brzy nacházím i dvojici racků černohlavých. Jako zakončení dnešní výpravy to rozhodně stálo za to.
Trojice racků černohlavých (Larus melanocephalus) v hnízdní kolonii racků chechtavých.
