Naordinoval jsem si týdenní dovolenou. Neplánuji žádnou cestu za hranice všedních dní, ale chci po roce zase přiťukat pár prkýnek na svoji rozestavěnou pidichatku, a když to počasí dovolí, vyrazím na noční chytačku nebo přes den na motorku.
Je pondělí a já skutečně ťukám prkýnka, les je po předchozí noci nacucaný vodou, ale kolem poledního se oblačnost trhá. Odpoledne si už slunce v lese hraje se světly a stíny, já na to koukám z piditerásky velké tak akorát na jeden pidistolek a jednu židličku (které tu ještě nemám), kousek pode mnou žbluňkají vlnky brněnské přehrady a tak trochu bezmyšlenkovitě zapínám na mobilu Aladina. A hele, klidná noc bez deště se slabým větříkem. To si nemůžu nechat ujít. Narychlo balím a frčím se domů nachystat. Je to jednoduché, vše potřebné k chytání mám ve starém kufříku po plynovém vařiči a optika je také stále v báglu. Stačí jen přidat nabitou baterii k přehrávači, pivko z lednice a může se jet.
Před půl šestou couvám ke svému místu v polích. Docela fouká a oblohou plují ostrovy tmavých mraků, ze kterých občas sprchne. Natahuji osmnáctku. Nade mnou přeletují tři rorýsi, nad zralou pšenicí poletuje pár pochopů a kousek dál nad asfaltkou se chvíli bok po boku pohupují dva dospělí motáci lužní. Na severozápadě se začíná černat. Koukám na mraky nad sebou, které jdou směrem k temnotě a říkám si, že tohle ke mně nepřijde. Chvíli si čtu a pak fotím srnce, jehož hlava vykukuje s přezrálé řepky. Vítr ale mění směr a černava se blíží. Zvedá se vítr, hřmí a dešťová košťata zametají krajinu. Zatím jsem chytil jen dvě pěnice hnědokřídlé, ale raději se chystám na bouřku a síť kasám a všechno stěhuji do auta. Jsem připraven. To oblačné divadlo kolem je úžasné. Nakonec ale padá jen několik kapek a černou oblohu střídá zase čisté nebe. Je asi půl deváté, už se mi síť roztahovat nechce. Pocucávám pivko, čumím po okolí. Průsekem těsně kolem stažené sítě prolétá krahujec a nad polem mává křídly 14 hřivnáčů s jedním doupňákem. Padá na mě únava. Vydržím jen do první hvězdy a jdu spát.
O půlnoci pouštím nahrávku a síť zase roztahuji. Hvězdy poblikávají, občas je přikryje oblačnost a tráva je studeně mokrá. Nocí se nese mix rákosníků s cvrčilkou zelenou a uherákem (slavíkem tmavým).
Noční kontroly jsou nulové. Už si říkám, jestli vůbec něco potáhne. Ještě v pět ani pírko, jen křepelčí počítání z polí. A pak se přece jen dostavuje ranní šťastná hodinka, rozlet drobotiny, kterou nahrávka v noci stáhla do keřů. Rákosníky zpěvné nahradili rákosníci obecní a velcí. Radost mi dělá cvrčilka zelená a teprve druhá cvrčilka slavíková, kterou tu kroužkuji. No a v půl sedmé už je zase mrtvo. Čo už? Člověk nesmí mít přehnaná očekávání. Je čas zase přiťuknout nějaké to prkénko na chatce.
odchycené druhy: pěnice hnědokřídlá (3 ex.), pěnice černohlavá (6 ex.), rákosník obecný (6 ex.), rákosník zpěvný, rákosník velký (4 ex.), cvrčilka slavíková, cvrčilka zelená, sedmihlásek hajní, kos černý – 24 ptáků 9 druhů
Svrchu téměř kaštanově hnědá cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides).
Letošní cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) – ještě jednou, tentokrát včetně svého kulatého ocasu.
