Včera odpoledne mi volal Luboš Doupal. Tak je tady, říká, má sice čtrnáctidenní zpoždění, ale ten lyskonoh ploskozobý se přece jen ukázal. No paráda, ale co teď? Teď už nemá cenu někam jezdit. Stmívá se kolem páté odpoledne. Než bych tam dojel, tak bude tma. A má vůbec cenu jezdit kvůli jednomu druhu desítky kilometrů daleko? Lyskonoh ploskozobý se u nás neobjevuje zase tak často. Být to někde jinde než v Tovačově, tak nad tím ani nepřemýšlím, ale střední a jižní Moravu projíždím celoročně, tak proč bych se tam nepodíval i teď.
Když jdu večer spát, tak stále ještě netuším, co se bude dít ráno. Kolem poledního máme rodinnou oslavu a nějaké povinnosti mám ještě před tím. Když se ale probouzím kolem páté a už se mi nechce spát, tak je rozhodnuto. Balím se během deseti minut a prázdným setmělým Brnem mířím k dálnici na Olomouc. Někde za Vyškovem se začíná noční tma prosvětlovat. S nelibostí zjišťuji, že pro změnu začíná houstnout mlha. Ani ne za hodinku vystupuji z auta na břehu Hradeckého rybníka. Stále je ještě šero. Mlha naštěstí není tak hustá, jak to ještě před chvílí vypadalo. Bágl hážu na rameno a jen s dalekohledem v pohotovosti postupuji podél severojižní hráze rybníka. Mělčiny jsou plné racků. Jinak je klid. Nikde nikdo. Oblohou protahují kormoráni a na dně stojí desítky volavek popelavých a bílých. Světla přibývá, ale stále panuje spíše šero. Prohlížím těsné okolí hráze a zhruba v polovině její délky mezi severními částmi rybníka ho skutečně jen v několikametrové vzdálenosti nacházím. Chce se mi povyskočit radostí. Lyskonoh ploskozobý kopíruje po mělké hladině hráz a právě se mu daří ulovit menší rybku. Pak se dlouho a důkladně věnuje očistě peří. Nadskakuje na hladině a snaží se více ponořit hruď. Houpe se na vodě jako koník. Pak rozevírá křídla, protřepe je a kousek popolétne. Opět se věnuje lovu. Dělám pár dokumentačních fotek. Světla je žalostně málo, většina snímků je rozmazaná. Doufám, že aspoň na některém bude lyskonoh rozeznatelný. Dřepím v mokré trávě na kraji hráze a sleduji drobného opeřence, který sem přilétl až z arktické tundry. Ta představa je fascinující.
Čas běží a s přibývajícím světlem se objevují na hrázi další postavy se stativáky. Zdravím se s Davidem Lučanem, který se tu také zastavil víceméně na otočku. Teď už se bohužel musím vrátit. V půl deváté jsem zase doma, spokojený a s úsměvem na tváři.
Dokumentační fotka lyskonoha ploskozobého (Phalaropus fulicarius) pořízená za ranního šera v Tovačově.
