Téměř uprostřed týdne se nečekaně objevil volný den. Od rána je nádherně, panuje falešné léto způsobené přílivem teplých vzduchových mas od jihu. Pepe si udělala také volno a poté, co naši tři školáci odcházejí do školy, můžeme se i my dva nalodit do Molendy a pustit se za opeřenci, kteří se právě vrátili ze zimovišť. Naším cílem jsou rybníky u Mutěnic.
Každý rok se v řadách Klubu 300 najde někdo, kdo se pustí do pozorování ptáků s vervou větší než u ostatních. Každý rok si někdo drží v počtech pozorovaných druhů náskok před ostatními a zkouší si v našich podmínkách Big Year. Letos je těchto nadšenců hned několik a je neuvěřitelné, že před koncem dubna už mají na dosah hranici dvou set druhů. Vypadá to, že by letos mohl padnout i nějaký ten klubový rekord. No a my s Pepem vyjíždíme k Mutěnicím proto, abychom si také polepšili a ocitli se alespoň v polovině výsledkové listiny. Stále jde ovšem o hru, nikoli o život a pozorování ptáků pro nás znamená především radost a odpočinek. Dnes si budeme zapisovat všechny druhy, abychom věděli, co nám krajina kolem rybníků může v tomto čase nabídnout.
Na naší ulici zpívá několikátý den rehek zahradní. Je radost ho pozorovat na sousedovic televizní anténě. Těch hlasů je samozřejmě víc a stačí se na chvíli zastavit, naslouchat a člověk se po minutce dvou může do seznamu napsat prvních 11 druhů.
Frčíme po dálnici na Břeclav a první zastávkou jsou až malé rybníčky nad Velkými Bílovicemi. Stačí vystoupit z auta a vítá nás zpěv slavíka a rákosníka proužkovaného. Začíná být teplo, obloha je blankytně modrá a zpívá z ní skřivan. Zpočátku jde „sbírání“ nových druhů snadno. Už teď jich máme 26.
Konečně přijíždíme k hrázi Jarohněvického rybníka. Na první pohled jeho hladina vypadá prázdně, ale stačí namířit stativák a vrubozobí začínají plnit jednu položku po druhé – zrzohlávky, poláci, kopřivky, kachny, nebo 4 hvízdáci a pár lžičáků. Nad vodou loví rybáci obecní, z lesa za zády pohvizdují lejsci bělokrcí a někde z řídkého lesa po levé straně se ozývá kukačka a krutihlav. Vlevo od nás pluje po hladině šest rodinek hus s malými prcky a až na druhé straně rybníka zaznamenáváme zářivě svítící hlavy a červené krky dvou potápek žlutorohých ve svatebním. Tohle se u nás jen tak nevidí. Odjíždíme a v zápisníku máme 58 druhů ptáků.
Pak se jdeme projít k rybníkům u Mutěnic. Postupně zastavujeme na třech místech a vždy jen krátce nahlédneme na nejbližší vodní plochu. K tomu nejzajímavějšímu patří pisily a tenkozobci a samozřejmě racci černohlaví na ostrůvku Třetího Zbrodu. Pozorujeme i samici lžičáka pestrého s nosní značkou. Znaky na ní jsou zvláštní, půloblouk z každé strany velkého T. Budu se muset poptat, co to znamená a jestli jsme to odečtli správně. To odečíst několik červených límců hus velkých nám problém nedělá. Však už se blíží další ročník límcování a límců bude poletovat Evropou zase o něco více. Několik druhů má stále ještě návrat do našich končin před sebou a některé jsme překvapivě vůbec nezaznamenali. Třeba moudivláčka jsme ještě neviděli a rákosníci obecní se neozvali. Pepe musí včas vyzvednout ze školy Jožku a ještě před tím máme za úkol nákup. Po poledni se vracíme domů a v zápisníku máme 81 druhů. Na několik hodin v terénu to není špatné, ale big day si vyzkoušíme až někdy začátkem května. To už by tu měli být všichni ptáci ze zimovišť.
Největší drobek mezi našimi šplhavci – strakapoud malý (Dryobates minor).
