Počasí stojí za starou bačkoru. Mlha nasazuje očím brýle ke čtení a ty pak nejsou schopny rozeznat okolí vzdálenější několika desítek metrů. Dole u nádrží pod Pálavou to může být sice jiné, ale nechce se mi. Navíc se zdá být vhodnější zůstat doma i z dalších důvodů. Hledám v tom výhody – neprší, nemrzne, kluci jsou zdraví a navíc mi v týdnu přišlo několik sítí v balíku posílaném až z Hongkongu. Možná by stálo za to nějakou vyzkoušet. Beru kluky a vyjíždíme na zahradu přiléhající k budově, ve které pracuji. Ve větvích stromů se ozývají sýkory a králíčci. Už dvakrát jsem si tu mezi stromy a křovím vyzkoušel natáhnout dvanáctimetrovou pěvcovku a vždy se něco chytlo. Teď tedy s pomocí Vojty natahujeme novou čínskou síť dlouhou 18 m a vysokou 3 m. Do větví bezového keře věšíme malý repráček s nahrávkou a jdeme se postavit stranou. Zprvu se nic neděje a Franta si stěžuje, že je to dnes nuda. Jeho potřebě být pořád v pohybu to zkrátka nevyhovuje. Prvních několik minut je opravdu dlouhých, ale pak se do sítě chytá první králíček a chvilku po něm další. Kluci jsou nadšeni. Dostávají příležitost prohlédnout si oba drobečky z těsné blízkosti. Následují sýkory – koňadry a modřinky. Z ořešáku nás pozoruje dlask a na větev kousek od něj se zavěšuje strakapoud jižní. Občas se vzduchem mihnou čížci. Rozdávám ptákům kroužky, Vojta asistuje a Frantu s Josefem to po chvíli přestává bavit a jdou si hrát jinam. Stále je mlha, ale zima není. Do sítě naráží kos, chvíli v ní setrvává, ale pak odskakuje a odlétá. Po půldruhé hodiny máme okroužkovány dva králíčky, 8 koňader a 4 modřinky. S tučností se pohybují mezi 1 až 4. Mezitím se objevuje i strakapoud velký, ozve se krákání několika přeletujících havranů a výstražný hlas sojky. I takhle se dá objevovat, být v přírodě a přitom jen kousek od domu. Navíc se kluci alespoň něčemu přiučí. Mají to jako takovou lekci ekologické výchovy.
Nezvykle zbarvený samec sýkory koňadry (Parus major) se světlými ocasními pery a světlejšími ramenními letkami.
