Listí stromů snad během týdne změnilo barvu a opadává, lesy jsou teď podzimně strakaté. Jsem zvědav, jak se vyplní prognózy rosniček. V noci bylo díky měsíci vidět jako ve dne a teď musím z předního skla Molendy seškrabovat námrazu. Jsme na chaloupce a já se po půl třetím měsíci podívám k Tovačovu. Zprvu jsem se bál mlh, ale vzduch je čistý.
Nedá mi, abych nezastavil hned za Hrubčicemi, kde právě traktor oře pole. Posedávají tu téměř tři stovky velkých racků a dvě desítky kání. Slunce hřeje, nebe je modré a vzduchem poletují vlákna babího léta. Co chvíli se ozve hlas přeletujících skřivanů nebo lindušek lučních. Ještě, než sedám do auta, prozrazuje typické psííííí dvě lindušky rudokrké prolétající těsně nad mojí hlavou.
K další zastávce mě nutí hejno čejek sedajících do pole zhruba v úrovni Klopotovic. Je jich zhruba 320 a mezi nimi si čistí peří jeden jespák bojovný.
Tovačov dnes čeká pěkná dopravní zácpa. Probíhá výlov Hradeckého rybníka a v ulicích je to znát. Auta parkují všude a od rybníka se nesou útržky vypalovaček Michala Davida. Stavím na břehu kousek od zeleného domku. Tady je naštěstí stále kde zaparkovat. Chystám si stativák, když mi volá Luboš Doupal, jestli nejsem někde nablízku. Má podezření na lyskonoha ploskozobého, ale pro vzdálenost ho bohužel nemůže určit. No, to by byl krásný dáreček, říkám si, beru bágl a stativák a rychlým krokem spěchám za Lubošem. Dno vypuštěné levé dolní části rybníka poseté stovkami racků si nechám na později. Luboš čeká na hrázi až u severního cípu rybníka. Teď už se mi to jako lyskonoh nezdá, říká, vylezl na mělčinu a připadá mi moc vysoký. Před tím krásně po způsobu lyskonohů plaval po vodě a lovil. Pohled přes dalekohled nám prozrazuje, že má bohužel pravdu. Jde o vodouše tmavého, který o chvíli později už zase plave po hladině mezi čírkami obecnými a opět se na tu velkou vzdálenost stává lyskonohem. No čo už. Počasí je nádherné, před námi je v jednom chumlu asi 350 racků chechtavých a vzadu podél rákosí stovka čírek obecných. Nad rybníkem krouží 25 lžičáků a odněkud z polí přilétají tři stovky čejek. Luboš se po půlhodině loučí a odchází. Zůstávám na hrázi a užívám si dokonalého dne, byť mi ho trochu znepříjemňuje ten šrumec doléhající sem od hlavní hráze, kde probíhá výlov. Mezi velkými racky nacházím mladého žlutonohého, mezi čejkami se zdržuje 7 jespáků obecných, na mělčině u rákosí je vidět jespáka malého a kulíka písečného. Několikrát mě míjí dlouze pískající moudivláčci. Na hladině září bílé siluety roháčů a potápek malých tu také není málo. Z oblohy se ozve křik husy velké a později se k němu připojí další dva ptáci. Po dvou hodinách se vracím k autu. Obrovská hejna racků nechávám být. Nechce se mi k tomu cirkusu přibližovat. V terénu mám rád klid a spíše samotu, než davy lidí.
Proplétám se mezi auty, abych se dostal ven z Tovačova. Je to hrůza. Chci se podívat už jen k pískovně u Troubek. Na umělých ostrůvcích posedávají kormoráni a kolem jižního břehu jsou vidět kachny. Nic víc. Teď se pomalou jízdou můžu vrátit za rodinkou. Slíbil jsem si, že udělám pár ptačích budek. Ale to počasí … to je nádhera.
Dvojice nedospělých racků bělohlavých (Larus cachinnans) na poli u Hrubčic.
