Když se ráno vracím do práce po prohlídce u lékaře, vítá mě blikající policejní auto a dva muži v černém, kteří evakuují náš podnik. Nedaleko prý byl nalezen velký granát z druhé světové a je třeba předejít riziku. Dobrá, jdu si pro věci, vypínám počítač a mám kus dne pro sebe. Nakupuji cestou domů něco k jídlu a rozhoduji se pro krátký terén.
Ráno jsem si všiml, že nedaleko Rumunské bažantnice bylo pozorováno dost dravců, včetně šesti pilichů. Je to blízko a celá ta oblast má potenciál. Vloni na jaře jsem tam jezdil pozorovat bahňáky na několika loužích v polích a až na asistenci jednoho přísného muže v zeleném, se mi tam moc líbilo. Tak jo, proplést se provozem v městských ulicích a pak po dálnici k jihu.
Počasí se jako zázrakem mění, oblačnost se trhá a náhle svítí z modré oblohy slunce. To je krása. Napřed se zastavuji u mokřadu na kraji Blučiny. Voda stojí ve vysoké suché vegetaci a její zamrzlý povrch se leskne ve slunci. Už se těším, až tu ke konci března budu sedět večer u polní cesty opřený o auto, pocucávat červené, pozorovat okolí a čekat, jestli se přes noc chytne nějaký ten chřástal. Teď je tu mrtvo, kolem rozvážně kráčí bažant a v křoví podél strouhy přeletují modřinky a krátce se ukáže strnad rákosní.
Jedu dál, přejíždím dálnici a zastavuji kousek od Rumunské bažantnice. Na drátech vysokého napětí sedí půldruhé stovky doupňáků. Už teď je vidět v dálce směrem k Měnínské bažantnici nad strouhou dvojice pilichů a vysoko nad nimi orel královský. Přejíždím ještě kus dál a do pole vrážím dravcovku s plastovým Arnoštem, sám si pak sedám do kufru auta a kochám se okolím. Je krásně, slunce hřeje a nade mnou létají tam a zpět hejna holubů, z lesa drnčí datel, volají brhlíci a nad strništěm se občas objeví pilich, houpe se nízko nad terénem, zdálky bez zájmu mrkne na Arnošta a loví dál. Pozoruji poštolku, skupinu kání lesních ve stoupáku, objevuje se luňák červený a opakovaně orel královský. Kochám se stády srnčího, krkavci na obloze a přetahujícím rousňákem, který dvakrát zakrouží nad Arnoštem a pokračuje k východu.
Hlavní nápor prací mám s koncem roku za sebou a tak mi vůbec nevadí takto trávit evakuaci, jejíž načasování se přesně trefilo do krásného lednového odpoledne. Dumám si o světě, o náhodách, pomíjivosti a plánech, na které nikdy nemusí dojít, a stíny se dlouží a slunce přestává hřát. Balím Arnošta a vcelku spokojen se vracím zase domů. Granát už je zneškodněn a zítra mě čeká zase další obyčejný pracovní den.
Moták pilich (Circus cyaneus) nad strništěm.
