Minulou sobotu (10.6.) jsem dal ještě jednu šanci lejskům malým v Moravském krasu. Objel jsem svá nejlepší místa, kde se každoročně tento druh zdržoval, několik hodin jsem procházel lesem, naslouchal, občas pustil playback, ale nic, ani náznak jejich přítomnosti. Letos tedy končím na nule.
Dnes je nádherně, den jako stvořený na projížďku na mopedu. Nejsem ale typ, který by jen tak nazdařbůj projížděl benzín. Potřebuju cíl. Beru si tedy dalekohled, foťák a plánuji si několik zastávek kolem rybníků v místech, kde jsem už dlouho nebyl. Slunce je plná obloha a vzduch je už dopoledne až nepříjemně prohřátý. Na svém trochu větším mopedu jsem naštěstí chlazený vzduchem.
Motám se dědinkami JZ od Brna a v Ořechově zajíždím k nedávno vybudovanému mokřadu Na Dolinách. Z rákosí se ozývají rákosníci proužkovaní, obecní a strnad rákosní. Dokládají tak, že svá česká jména nemají jen tak. Na vodě hlídá dvojice labutí svých pět drobků a o kousek dál pokřikuje z blátivé mělčiny kulík říční. Je tu klid. Tetelící vzduch svým zpěvem podtrhuje střapatý projev skřivanů, za letu doplňují dotykem s vodní hladinou tekutiny rorýsi a vlaštovky. Slabě se ozve potápka malá, minou mě tři letošní modřinky a poměrně vysoko nade mnou přeletuje rozvolněné hejno špačků lovících hmyz.
Následuje další proplétání k jihu. V Pohořelicích odbočuji na Znojmo a po chvilce sjíždím vpravo do polí a po hliněné cestě dojíždím k hrázi Horního Šumického rybníka. Tady jsem nebyl opravdu dlouho. Čas utíká strašně rychle, nemám totiž ten pocit, že by to bylo nějak dlouho, co jsem sem jezdil poslouchat bukače. Když se ale podívám do svým záznamů, tak zjišťuji, že to bylo před rovnými patnácti roky. Ach jo. Sedám na betonový rantl nad rybníkem, svlékám i triko a dalekohledem se kochám okolím. Jako vždy je tu dost roháčů. Uprostřed vodní hladiny hlídá svých šest pullátek husice liščí, co chvíli obletuje rybník a zase se k nim vrací. Nad rákosím máchá křídly pochop, nad polem svítí z oblohy luňák červený a nedaleko se objevuje kvakoš. Sedím, poslouchám hlasy, slunce mi hřeje záda a lehoučký větřík hebce hladí kůži.
Slunce má stále větší sílu, je čas nechat se zase ochladit vzduchem. Mířím k rybníkům u Jaroslavic. Ale jen na skok. Chvíli sedím na břehu a prohlížím hladinu Dolního rybníka. U betonových sádek vedle postává kvakoš, nad vodou poletují jiřičky a racek chechtavý. No nic, žádnou větší procházku už neplánuju. Sedám zase na moped a přes Moravský Krumlov, Ivančice a Rosice mířím domů. Z hlediska ptáčkaře to byl asi dost povrchní výlet, ale nevadí mi to. Poslední dobou nemám potřebu slídit po raritách, stačí mi běžné druhy třeba jen jako doplněk ke krásnému dni. Svět má tolik barev, že by je bylo škoda zarputile hledat jen v peří ptáků. 😊
Rodinka labutí velkých (Cygnus olor) u Ořechova.
Moped chlazený vzduchem, stejně jako já při těchto výletech.
