Pátek 18.března:
Tento víkend pro mě bude takový sváteční. A to hlavně tím, že se vypravím do míst, která moc často nenavštěvuji. Už si začínám připadat jako takový zápecník, který se z jihu Moravy nikam nehne a proto, když mi nabídl Martin Hrouzek společný výjezd na Šumavu, s radostí jsem souhlasil.
V pátek mě nabírá něco po třetí odpoledne u nás doma a jediné zpomalení na celé následující téměř dvousetkilometrové trase představuje sloučení tří pruhů do jednoho dole v Žabinách směrem na Pisárky. Z nejdelšího schodiště Evropy, dálnice D1, sjíždíme u Humpolce. Jede se opravdu nezvykle hladce na to, že je pátek. Ještě v ulicích Jindřichova Hradce nad námi přeletuje trojice čápů bílých. Letos jsou to naši první. Ve stejný okamžik radostně cinkne mé pomyslné počítadlo letošních druhů.
Naše trasa vede přes České Budějovice na dohled od Vrbenských rybníků. Byla by škoda se tu při zapadajícím slunci nezastavit. Protahujeme se na břehu Nového vrbenského, který je vypuštěný, procházíme se kousek po jeho břehu, když na bahna přilétá pět kolpíků bílých. Věděli jsme o nich. Jejich přílet byl hlášen snad teprve včera. Opět se ozývá cinknutí mého počítadla druhů. Kolpíci v loužích jezdí zobákem ve vodě ze strany na stranu a hledají potravu. Slunce zatím klesá nad obzor. Začíná být chladno.
Když pak projíždíme kolem Dasného, vzpomínám na jeden ze svých největších twitcherských výjezdů v roce 2011 za keptuškou stepní. Neuvěřitelně to letí. Pak už pod námi svítí Prachatice a něco před osmou kroutíme zatáčky z Lenory na České Žleby a nakonec parkujeme ve Stožci před Penzionem Stožecké kaple. Tady budeme mít na celý víkend base camp. Paní domácí nás královsky napojila a nakrmila a po „seznamovacím večírku“ jdeme po půlnoci chrnět.
Sobota 19.března:
V noci bylo pět pod nulou a venku je po ránu pěkně frešno. Už po šesté koukám ze střešního okna po okolí. Všude se ozývají křivky. Asi dvacet jich sedí na stromech za penzionem. Obloha je zatažená, ale teprve desátá ukáže a jedenáctá rozhodně, jak říkají místní. Křivky jsou stále v pohybu a svými hlasy je doplňují konipasi bílí a jeden horský.
Chceme se podívat k luhu, jestli odněkud z cesty nezahlédneme třeba tetřívky. Přejíždíme o pár vesnic dál a na lukách lemujících meandrující Vltavu skutečně dva kohoutky pozorujeme. Moc klidu ale nemají, v okolí se pohybují hned tři lišky. Na lukách přeletují brávníci a kvíčaly, loví tu párek ťuhýků šedých a z keřů se ozývají koňadry, modřinky, lužky a mlynaříci. Přesouváme se o další kilometr a jdeme se projít do lesa, ze kterého se ozvalo bubnování datlíka. Martin jen tak ze zvědavosti zkouší několikerým písknutím napodobit kulíška. Překvapivě mu stejný hlas odpovídá a o chvilku později už na špičku blízkého smrku usedá tato droboučká sovička a vzrušeně píská. Hned se kolem ní začínají rojit parukářky a uhelníčci. Cinknutí počítadla u tohoto druhu je snad ještě hlasitější než u tetřívků. Takhle detailně si prohlédnout kulíška, navíc za denního světla, jsem ještě neměl. Na datlíka úplně zapomínáme. Stejně se ozval jen dvakrát.
Vracíme se na snídani do Stožce. Před penzionem se ozývá křik žluny šedé, přeletují špačci, hřivnáči a stále dokola se na nás z oblohy snáší cinkání křivek. Následuje výjezd k Zátoni a procházka lesem kousek nad Boubínské jezírko. Leží tu sníh. Les je tichý a z korun smrků jsou slyšet většinou jen králíčci obecní a parukářky.
Vracíme se do Stožce, abychom se až do šesti večer pohybovali po okolí. Další Martinovo písknutí k nám přitahuje překvapivě druhé kulíška tento den. Koukáme na šoupálka dlouhoprstého, detailně si prohlížíme parukářky a začínáme být docela ušlapaní. Po večeři se vracíme do setmělého lesa. Jsme v místech, kde jsme potkali druhého kulíška. Opět se ozývá, ale utichá, když začne houkat puštík obecný. Ty nejlepší zvuky ale pocházejí od puštíků bělavých, druhu, u kterého mi cinknutí počítadla bude znít v uších nejdéle. Samec opakovaně houká a do toho mu vstupuje štěkáním samice. Konverzaci těchto dvou ptáků posloucháme jistě čtvrt hodiny. Dnešek stál za to, ale už si skutečně zasloužíme odpočinek. Vracíme se do vyhřátého penzionu.
Neděle 20.března:
Od rána je obloha téměř modrá. Loučíme se s příjemnými majiteli penzionu a vyjíždíme se podívat do vyšších poloh. Louky jsou nasvíceny sluncem a na sloupcích plotů podél cest posedávají rehci domácí a bramborníčci černohlaví. Ptáci využili ideálního počasí a hromadně táhnou k severu. Jaro ale opouštíme kousek od Horské Kvildy. Tady stále leží vrstva sněhu, po které se pod modrou oblohou prohánějí desítky běžkařů. Na silnici leží uježděná vrstva mírně tajícího sněhu. Zůstáváme tu ale jen chvilku a brzy se zase ze zimy spouštíme zpět do jara provázeného drozdy zpěvnými, špačky, konipasy bílými a dalšími a dalšími rehky a bramborníčky.
Vltavský luh pak lemujeme po severní strany z Volar směrem na Horní Planou. Každou chvíli nás to nutí zastavit a cvaknout aspoň nějaký obrázek kouzelné krajiny. V úrovni Slunečné nad námi krouží nedospělý orel mořský. Pak už jedeme kolem Lipna. Zastavujeme až v Černé v Pošumaví. Na vodě jsou kopřivky, tři morčáci velcí a ostrůvek obsadily desítky kormoránů.
Máme před sebou v rychlém sledu návštěvu Českého Krumlova, jehož kouzelné historické centrum zaplňují desítky turistů, a Třeboně, kde už v parku naplno zpívají budníčci menší.
Poté si namátkou vybíráme soustavu Nadějských rybníků u vesnice s podivným názvem Frahelž, abychom se před návratem domů ještě chvíli mohli kochat ptáky a krajinou před optiku našich dalekohledů. Procházíme se jen po hrázi mezi rybníky Naděje a Rod. Naděje je vypuštěná a na jeho bahnech přeletují desítky konipasů bílých, nacházíme čtyři kulíky říční a garde jim dělají nehybné postavy volavek popelavých a ukřičení racci chechtaví. Na Rodu tokají hoholi, rákosí si hlídají husy velké a labutě a na vodě jsou vidět i nějaké zrzohlávky (2 páry), samec hvízdáka, čírky obecné a především chocholačky (60 ex.). Po hodince vše balíme a vracíme se k nám na východ. Obloha se zatahuje, krajina ztrácí své kontury a před sedmou jsme v Brně. Byl to fajn výlet za hranice všedních dní. Těším se, až se do jižních Čech zase začátkem května na pár dní vrátím.
Kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) se nám v sobotu podařilo napískat hned na dvou místech.
Elegantní sýkora parukářka (Lophophanes cristatus).
