18.12.2021: Kód ke zpomalení času

Čas pádí… bere do zaječích… dřív, než si ho uvědomíme, je pryč. Přijde mi, že tyhle své reporty sepisuju snad co dva dny a přitom je vždy dělí celý týden. Mám obavy, že to bude už jen horší. Chtěl bych mít účinnou brzdu pro čas. Držel by ji vší silou, mačkal, dupal po ní, jen aby tu překotnou jízdu alespoň trochu zmírnila. I dnes budu plynout s časem, ale pokusím se vplout do míst, kde panuje klid, tišina, kde se proud času lehce točí na místě.

Po ránu svítí slunce a obloha je modrá. Než se ale sbírám do terénu, zase se zatahuje. Nevadí. Je docela teplo, rtuť teploměru šplhá k trojce nad nulou, a hlavně – nefouká. Sedám do Molendy s vrzajícími dveřmi a ucházejícím předním kolem a jedu k Novomlýnským nádržím. Chci nechat auto u rybárny a jen se chvíli procházet po jižním břehu Věstonické zdrže a koukat po okolí. V úrovni Pohořelic ale zaznamenávám ve vzduchu hejno hus. Motají se někde nad Starým rybníkem. Dobrá, nejprve se podívám tam.

Cesta je blátivá a pěkně to po ní klouže. Na bahnech rybníka, blízko severnímu břehu skutečně nějaké husy odpočívají. Zběžně je zdálky prohlížím. Je tu asi 2500 běločelek a stovka hus velkých. Na dno rybníka se přestěhovaly kolihy velké, počítám jich 9, a kousek od hus čvachtají tři husice liščí. Zajíždím blíž husám, odečítám červený límec husy velké (K82) a zkouším se ještě víc přiblížit. Husy jsou ale neklidné, tak se vracím zpět na výchozí místo. Kdesi směrem na Přibice se rozléhá střelba, skoro kulometné salvy, myslivci v akci. Nedivím se, že jsou husy tak opatrné.

Ještě chvíli přešlapuji u stativáku, koukám na hejno opeřené drobotě plné pěnkav, a chci se ještě mrknout k Vrkoči. Na příjezdové cestě stojí dva terénní automobily a třetí míří ke mně. Další střelci. Nechce se mi pohybovat v jejich blízkosti. Míjím odbočku k Vrkoči a pokračuju dál.

Na chvíli zastavuji u přepadu hráze mezi střední a horní nádrží. Na horní, tedy Mušovské, počítám 70 morčáků velkých. Hladina je klidná, skoro nefouká. Na střední nádrži překvapivě nejsou vidět žádné husy. Nevadí, stejně se po jejím jižním břehu projdu.

Parkuju u rybárny a vyrážím na prochajdu. V zátoce u rybárny přece jen nějaké husy jsou. Převažují husy velké, ale půldruhé stovky je tu i hus běločelých. Stoupám si ke stativáku na kraj lesíka a prohlížím hladinu i její osazenstvo. Překvapuje mě berneška rudokrká doprovázející husy. Dělám pár dokumentačních cvaků a nacházím první červené límce, které odečítám. Pak se pomalu vydávám směrem k Dolním Věstonicím. Ale nespěchám. Co chvíli stojím u stativáku, zkouším odečíst další límce a prohlížím ptáky v dálce. Severské husy tu jsou, mohou jich být tak tři čtyři tisíce, ale odpočívají až uprostřed nádrže, bez šance podrobněji si je přečíst.
Když prohlížím racky na ostrůvcích, zaujme mě mohutný černohřbetý racek mořský. Vida, třeba je to pták, který se tu zdržoval minulou zimu. Nejprve provádí hygienu na klacku trčícím z vody, pak přímo na hladině. Roztáhne křídla a po hlavě se vrhá do vody. Krásný pták.

Jak se blížím k dalším rákosinám, nacházím v jejich těsné blízkosti další husy velké a další límce. Překvapuje mě, když nakonec mezi těmi čtyřmi stovkami hus velkých odečítám 13 límců. Škoda jen, že mi ten nejzajímavější, bílý, mizí za ostrůvkem dřív, než jej mám kompletně přečtený. Měl na sobě číslo 57, ale zbytek nemám.

Koukám na orly mořské, na krasavce morčáky malé, prohlížím si párek ostralek a kochám se husami, které při úpravě peří dělají ve vodě kotrmelce a pořád se hlasitě ozývají. I tady čas běží, ale v poklidu, zpomaluje a srovnává krok s mojí pomalou chůzí. Začíná mírně pofukovat. Jsem tu už skoro dvě a půl hodiny. Otáčím se a pomalu se vracím k autu. Nedaleko nad vodou proletí trojice kormoránů malých, které tu v nebývalých počtech zůstávají od léta a zimují. Když jsem kousek od auta, vyletuje z keřů trojice hrdliček východních. Dělají oblouk nad vodou, jedna se vrací a dvě pokračují dál k Věstonicím. Údajně jejich zdejší populaci někdo doplňuje z chovu. Kdoví, třeba se udržuje samostatně.

Dobře bylo. Kdo by řekl, že odečtu tři límce s číslem 82. Není to zvláštní náhoda? Je to ten hledaný kód ke zpomalení času? 🙂

První z mazanic k dnešnímu zápisku zachycuje bernešku rudokrkou (Branta ruficollis) mezi husami.

Další mazanice je ještě horší, ale jsem rád, že na těch 950 m (změřeno z mapy) vůbec lze racka mořského (Larus marinus) poznat.