Po včerejší malé rodinné oslavičce vyrážím do terénu až dnes. Chtěl bych se zase po delší době trochu podívat po husách a zároveň by mě zajímalo, jestli se někde v okolí nevyskytují strnadi rákosní, kteří mě zajímají jako kroužkovatele. Říkám si, že husy budu hledat až po rozletu v polích a tak nespěchám. Fouká mírný JV vítr, občas mi na předním skle auta ulpí pár kapek deště, ale jinak je docela příjemně na rozdíl od Čech, kde ledovka zavinila už nejednu hromadnou nehodu.
Vdechnutí atmosféry a první obeznání terénu provádím nedaleko hnojiště v polích pod Pohořelicemi. Uprostřed rozlehlého lánu se popásají asi čtyři desítky srnčí a na keřích podél větrolamu posedávají káně lesní. Ve vzduchu se občas ukáže skupinka hus velkých nebo běločelých. Létají všemi směry, některé se vrací k Novomlýnským nádržím, jiné míří dál k západu, odkud občas zazní výstřely.
Rozjíždím se tím směrem také a po několika kilometrech kontroluji rozsáhlé kukuřičné strniště jižně od silnice na Znojmo. Nedaleko pozoruji dvojici lovců, dalších pět kání a znovu menší skupinky hus letících dál k západu. Odbočuji na Branišovice a za nimi mířím podél větrolamu do polí. Chvílemi zastavím, prohlížím okolí a naslouchám. Mírný větřík ke mně čas od času přináší slabou ozvěnu husích hlasů, ale nevím odkud. Za terénní vlnou asi 2 km ode mě se občas zvedne několik desítek hus, které mi nad hlavou přelétají zpět k východu. Jiné, ještě početnější hejno, naopak do těch míst usedá. Zdá se, že husy jsou díky občasné střelbě dost rozlétané. Beru na rameno stativák a vydávám se podél větrolamu ořešáků černých do mírného kopečku, abych z něj měl větší rozhled. Brzy v poli na druhé straně pásu stromů zahlédnu hlavy prvních hus. Jsou ode mě dobře 500 m a samozřejmě o mně vědí. Pohybuji se pomalu a zůstávám na kraji větrolamu. Ze své pozice můžu pozorovat odhadem tak 2000 ptáků, kteří mi postupně mizí za terénní vlnou. Převládají husy běločelé. Na pravém konci hejna se zdržují husy velké. A právě mezi nimi nacházím červený límec série S a kousek od něj další. Jeden jde přečíst snadno, na ten druhý musím být hodně trpělivý. Jsou to pravděpodobně husy límcované na Vysočině. Jedu dál a překvapivě nacházím další límec, tentokrát série V, který se mi po delší době daří odečíst. Projíždím husy tam a zpět, ověřuji si odečty a nacházím další. Během půl druhé hodiny mám přečtených pět límců. Husy jsou v klidu, některé pospávají, jiné s nataženými krky hlídkují. Občas je vyruší něco z druhé strany kopce, kam nevidím. To všechny zpozorní se vztyčenýma hlavama, ale naštěstí se zase vrátí k pastvě. Jsem spokojený a dál nechci rušit. Opatrně ustupuji a pak už v klidu odcházím.
Přes Trnové Pole, Jiřice a Litobratřice jedu k Drnholci. Před vesnicí prohlížím pár keřovitých linií, kde by mohli být strnadi rákosní, ale nacházím jen vrabce polní. Z větrolamů se zvedají další a další káně, v řepkovém poli postávají volavky bílé, potkávám ťuhýka šedého a skupinku stehlíků.
Pak už sjíždím k hrázi před Brodem nad Dyjí. Hladina horní nádrže je z větší části zamrzlá. Na oku pod propustí se zdržuje 37 morčáků velkých a na ledě kolem volné hladiny posedává několik desítek kachen. Když zamířím stativákem na Dyji směrem k Drnholci, nestačím se divit. Na nezamrzlé vodě jsou desítky kopřivek a morčáků malých a stovky labutí. Jdu kousek po břehu, abych si udělal přibližnou představu o jejich počtech. I ze značné vzdálenosti počítám přes stovku morčáků malých a šedesát kopřivek. Labutí může být dobře půl tisíce.
Přes Pasohlávky přejíždím na další hráz. Na Mušovské zdrži jsou desítky lysek s jedním lovícím turpanem hnědým a na vedlejší Věstonické zdrži se led na okrajích nezamrzlé hladiny černá stovkami kachen. Na ostrůvcích a na ledě posedává šest orlů mořských. Fajn, pro dnešek to balím.
Na zpáteční cestě se ještě zastavuji na kraji pískovny nedaleko Smolína. V ruderálu s vysokou uschlou travou hledá potravu hejnko bažantů, ale i osm koroptví. Jestlipak se ještě někdy zvýší jejich počty? Koroptve spolu s chocholouši jsou pro mě takovým symbolem mizející krajiny našich dědů. Kdoví, co si budou z dnešní krajiny pamatovat naše děti?
Další z fotografií z cyklu „Tečky v dáli“.
