Obloha je zatažená a mírně prší. Větvemi za oknem pohupuje vítr, což je neklamné znamení toho, že mimo městské ulice bude dost větrno. Je ale sobota a na zítřek už mám program. Proto musím do terénu teď. Šoupálků dlouhoprstých mám nachytaných do projektu RAS už dost. Předsevzal jsem si 30 ptáků a teď už jich mám 27. Nezbývá, než to zkusit ještě jednou. Třeba se zadaří.
V lese zpívají kosi a brávníci. Nejhlučnější jsou ale šplhavci, bubnují, pokřikují, přeletují v korunách stromů. Hned kousek od parkoviště pozoruji samce žluny šedé. Ve starém dubovém porostu, který svojí hustotou připomíná spíše městský park, poletují kvíčaly, ale ze země i z větví se postupně zvedá několik cvrčal. Je zajímavé, že právě tady je zjara vídám téměř pravidelně.
Pročesávám les a snažím se hledat v mezerách mezi teritorii, kde jsem ještě nebyl. Takových míst už je jen málo. Ozve se jeden šoupálek, kterému se ale do sítě nechce a zůstává pěkně ve výšce, odkud dění pod sebou jen občas bez většího zájmu okomentuje. Dalšího ptáka nacházím více než o hodinu později. To už neprší a mezi mraky se objevily sluneční paprsky. Fouká ale dost silný vítr, který hučí nade mnou ve smrkových košťatech. Síť se vzdouvá, a co chvíli se ve slunci zaleskne. Nedivím se, že se šoupálkovi také nechce dolů. Vše přestavuji do většího stínu, ale změnu to nepřináší.
Letošní posun začátku odchytů od poloviny února byl skvělý a hodně mi pomohl. Až na dvě výjimky, jsem chytil každého šoupálka, na kterého jsem narazil. Vloni jsem začínal díky špatnému počasí až 10. března. Kdybych měl letos začít právě nepovedeným dneškem, asi by mi to moc nadšení nepřineslo. Vítr neustává a už se zase mračí. Dnes mě to opravdu nebaví. Mířím rovnou k parkovišti, když ani ne sto metrů před cílem zareaguje na nahrávku další pták. Jsem ve zbytcích mladého smrkového porostu, který zůstal po kůrovcové kalamitě. Z korun zpívá králíček obecný a přilétají se podívat parukářky, jejichž hlas je v pozadí nahrávky. I když hodně slabý, přesto na něj ptáci reagují. Situace se opakuje. Třetí dnešní šoupálek a třetí neúspěch v průběhu tří hodin.
Když jsem tu v RASem v roce 2017 začínal, chytil jsem v průběhu března 31 šoupálků. V následujícím roce jich bylo 25, z nichž 9 bylo retrapů (ptáků kontrolovaných po roce). V letošním roce mám 27 ptáků a opět 9 retrapů (6 loňských a 3 předloňské). V dubnu se sem budu vracet při odchytech králíčků ohnivých, což je další můj cílový druh projektu RAS. Možná si pak ještě nějaký šoupálek dá říct, ale pro teď končím. Uzavírám období šoupálků a otevírám další. Do konce měsíce mi tedy zbude čas i na nějaký ten birdwatcherský výjezd a s přelomem března a dubna přichází i čas tahu chřástalů, kterému určitě tak tři noci věnuji. Stále je co dělat. Už se na to těším.
Starý dubový porost, ve kterém na jaře potkávám cvrčaly (Turdus iliacus).
Jeden z mladíků – loňský 2K samec šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris) – kteří reagují na nahrávku dost divoce a dobře se chytají.
