16.2.2019: A jsou pryč

Původně měla být rodinka na jarních prázdninách v Pístovicích až do neděle, ale protože předpověď na sobotu slibovala jarní počasí, a protože já se slíbil v neděli setkat s několika kamarády při prohlížení husích hejn pod Pálavou, vrátili se už včera s tím, že dnes pojedeme ven spolu. To aby si mě užili. 🙂

Od rána je opravdu nádherně, obloha je modrá, slunce se z ní směje a venku se ozývá štěbetání jarem probuzených opeřenců. A teplota stoupá. Do auta se nám v plné sestavě daří naskládat až kolem půl desáté. Už o čtvrthodinu později sčítáme volavky bílé na poli vpravo od silnice někde v úrovni Rajhradu. Je jich 22. Z hlavního tahu směr Mikulov automaticky sjíždím na Vlasatice. Pole, která byla minulý týden přecpaná husími hejny, teď zejí prázdnotou. Jen v místech, kde se husy pásly, je teď ozim trochu tmavší, spasený. Teprve těsně před Vlasaticemi si všímáme malého hejnka mířícího dál k severu. No nic. Ještě popojedeme kousek k Troskotovicím, ale ani hony, na kterých byly husy pozorovány ještě před několika dny, nepřinášejí žádnou změnu – všude je prázdno. Zdá se, že prudké oteplení donutilo husy k pohybu. Svědčí o tom četná pozorování hejn táhnoucích k severu. Zastavujeme pak u severního břehu Novoveského rybníka, ale i odsud je vidět, že na vodě nic není. Oproti minulému týdnu je to opravdu neuvěřitelná změna.

Zajíždíme se ještě přesvědčit ke Starému rybníku. Tady se přece jen v severovýchodním cípu vodní hladiny zdržuje asi 1400 hus běločelých a během našeho pozorování přilétá od severu ještě dalších 800 ptáků. Na zbytcích ledu jsou stovky racků chechtavých, bouřních a desítky bělohlavých. Je nádherně teplo a bezvětří. Slunce nás hřeje do zad a ve vzduchu je cítit jaro. Postupně odečítáme tři červené límce hus velkých (S32, S36 a S93). Volavky popelavé už posedávají na svých hnízdech na ostrůvku. Na bezmračné obloze krouží tři káně lesní, další dvě trhají kořist na ledě. Nesměle se ozývá skřivan na přeletu.

Projíždíme pak po provozem ucpané hrázi mezi horní a střední nádrží VDNM. Ani tady nejsou na vodě vidět žádné husy, pouze kachny. Projíždíme Horní a Dolní Věstonice a parkujeme u Strachotína. I kdybychom tu nic zajímavého neviděli, ta procházka za dokonalého slunečného počasí, do nás nalije pořádnou dávku energie. Na vodě jsou stovky poláků velkých, asi 250 chocholaček, téměř dvě stovky hoholů, kteří se ozývají a tokají, a první hejnko čtrnácti zrzohlávek. Po hrázi z betonových schodů postupujeme k východu až za první táhlou zatáčku. Sněhule, které tu byly pozorovány ještě včera, se neukazují, ale na vodě pozorujeme ve skupině chocholaček samce a šest samic kaholek a dva turpany hnědé. Jen jednou se ukazuje na obloze asi dvacítka hus tundrových letících k západu.

Je čas k obědu. Přecpaní z restaurace v Ivani pak směřujeme ještě k Drnholci, abychom si ho tradičně objeli od severu po asfaltce v polích. Na letišti poštolka plaší z trávy několik skřivanů. Když se jdu projít jejich směrem, zvedám jich dokonce asi 60. Znovu objíždíme Novoveský rybník a pole u Vlasatic – beze změn, nikde ani jedna husa. Zastavujeme se ještě u hnojiště pod Pohořelicemi. Potravu tu hledají dva konipasi bílí, na oplocence sedí řádka dvaceti vrabců polních, přeletuje nás několik konopek a nad poli loví káně lesní. To předjarní sluníčko dokáže docela pěkně unavit. Dnešní terén končí.

Racek bouřní (Larus canus) – pták v šatu 2. zimy, tedy 3K.

Řádka vrabců polních (Passer montanus) na plotě u hnojiště.