Sobota 16. května:
Oproti předpovědi počasí před několika dny je skutečnost zcela odlišná. Vypadá to na krásný, po ránu a v noci chladný víkend, převážně se slunečnou oblohou. Přesně takový jsme si přáli. Chceme prvně v plné sestavě vyzkoušet náš staronový pidikaravan a když už je polovina května za námi, spojíme to i s pokusem Big Day.
Po včerejší dlouhé večerní televizní pohádce je ranní vstávání překvapivě rychlé, ale dřív než po půl deváté se nám vyjet nedaří. Noční chlad přetrvává ještě teď, kdy už na obloze svítí sluníčko a fouká jen slabý proměnlivý vítr. Se třemi rozjívenými kluky bude mít Big Day úplně jiný charakter, než kdybych se do toho pustil na 24 hodin sám. Takhle bude zaznamenávání pozorovaných druhů spíše jen doplňkem k těm několika zastávkám, které nás čekají.
Hned na první lokalitě to vzdávám. Před příjezdem jsem kluky nabádal k tomu, aby se chovali tiše a nekřičeli. Po vystoupení z auta trvá obezřetný klid snad jen minutu. Pak už bojují s uschlou lebedou, pobíhají po okolí, pokřikují na sebe a stále něco zajímavého objevují. Nechávám je být. Blbnou kolem auta a na lokalitu samotnou nejdou a proto nás s Pepem snad nebudou rušit. Pozorujeme tu několik běžnějších druhů bahňáků – vodouše bahenní, jespáky bojovné a kulíky říční. Vidět je i několik čejek s mladými a kolem poletují asi dva páry vodoušů rudonohých. Překvapivě žádné další druhy. Z rákosí zpívají dva druhy rákosníků (velký a proužkovaný) a z nízké zelené vegetace další (zpěvný), na keřích jsou vidět ťuhýci obecní, z větrolamu se ozývá pěnice hnědokřídlá a žluva hajní. Při pobytu ve Španělsku jsem přílet některých ptáků prošvihl a tak je teď u nás vidím prvně. Užíváme si sluníčka i relativního klidu.
Pak se vydáváme na delší přejezd až k Novomlýnským nádržím. Parkujeme na rozšířeném místě hráze u Dolních Věstonic. Je čas na oběd a tak Pepe vytahuje papec a já se zatím rozhlížím po hladině nádrží. Na Novomlýnské zdrži loví desítky racků chechtavých, ale také rybáci. Nejpočetnější jsou rybáci obecní (asi 15 ex.), ale brzy registruji i rybáky černé (8 ex.). Netrvá dlouho a nacházím i dva rybáky bahenní. Jdu do sebe nacpat výborný oběd a můžeme s Pepem pokračovat v pozorování. Kluci zatím probírají poklady vyplavené na kamenitý břeh hráze. Snášejí k autu všechno, na co přijdou. Hrůza. Mezi rybáky černými svítí i jeden bělokřídlý. Připadáme si jak někde u moře. Hladina je klidná, slunce svítí a 4 druhy rybáků jsem takhle na jednom místě snad ještě neviděl. Pozorně prohlížíme všechny ptáky. Ani bych se nedivil, kdyby se tu chtěl objevit i rybák černozobý.
Teď nás čeká Nesyt. Nejprve nechávám rodinku na asfaltce severně od rybníka a jdu se podívat k pozorovatelně u pláže. Hladina je téměř prázdná. Jen podél rákosových břehů jsou vidět husy velké. Zvedá se vítr a na kole (jak jinak) přijíždí Honza Bína. Probíráme kdo co viděl a domlouváme se, že se za chvíli sejdeme u Výtopy. Kluci zatím v karavanu mastí karty a Pepe podřimuje. Auto necháváme na hrázi a jdeme k pozorovatelně u Výtopy. Honza už má vše kolem prohlídlé, ale nic zajímavého neviděl. Spolu se jdeme mrknout na Koňské pastviny. Postupně vysychají. Zpívají tu rákosníci proužkovaní a občas přes nás přelétne pár husic liščích. Na keři na západním okraji pastvin sedí ťuhýk obecný a několikrát kolem něj přeletuje linduška rudokrká. Jsou vlastně dvě a mizí ve vegetaci kolem mokřejšího místa blízkého pole. Později je vidíme znovu, to se jedna ozve také svým psííí. Popravdě jsme tu ale s Honzou proto, abychom si prohlídli místa, kde bylo během posledního měsíce odchyceno nebo pozorováno devět bekasina větších. Co kdyby?, říkáme si. Z mokřejšího místa, kde stojí pár centimetrů vody, se skutečně zvedá bekasina. Ozývá se ale svým kéč a klikatým letem odlétá pryč. Na louži v poli navazuje stará kukuřice. No nic, obracíme se k odchodu. Pár desítek metrů, když na jednom sušším, ale vegetací zarostlém místě startuje asi 3 metry od Honzy další bekasina. Žádný hlas, jen zvuky mávání křídel, přímý nízký let a hlavně rozsáhle bílé plochy na vnějších ocasních perech a výrazné světlé proužky na křídlech. To je ona!, máme ji!, jásáme oba, protože jsme tento druh u nás ještě neviděli. Úplně zapomínám, že mi na rameni visí foťák. Rychle se ji snažím najít v hledáčku a těsně před tím, než padá nepříliš daleko od nás znovu do vegetace, tisknu spoušť. Jako naschvál mám ostrou kukuřici, která byla za ní, ale pták je úplně rozmazaný. Sakra, taková to mohla být dokladovka. Shodujeme se s Honzou na pozorovaných znacích. Jednoznačně šlo o bekasinu větší. Velice názorná byla i možnost přímého srovnání s bekasinou otavní, kterou jsme viděli před chvílí. Máme radost. V mírné euforii se vracíme k Pepemu a klukům.
S Honzou se loučíme a stěhujeme se kousek od hráze Novomlýnské zdrže. Vyhříváme se na schůdcích do vody a kluci zahajují letošní koupací sezónu. Obloha se postupně zatahuje a od západu začíná foukat. Popíjíme vínko, pak čtu klukům další kapitolu z jejich dobrodružné knížky a před desátou už všichni v karavanu spokojeně oddechujeme. Byl to prima den.
Neděle 17. května:
V noci se do nás opíral prudký západní vítr a ještě ráno zvedá na hladině nádrží pěkné vlny. Zdejší atmosféra se změnila z letní na začátek podzimu kdesi na atlantickém pobřeží Bretaně. Snídáme a jedeme k Lednici, kde se jdeme projít do zámeckého parku. Tady tolik nefouká. Kolem nás se ozývají sedmihlásci hajní a lejsci bělokrkcí. Vzduchem poletují letky všudypřítomných špačků krmících mladé. Z břehu si prohlížíme kolonii kormoránů velkých a volavek popelavých. Kluci se věnují drobounkým sarančatům a Vojta si pročítá Svenssona. Připisujeme si několik druhů do našeho seznamu a ještě se jdeme podívat k pozorovatelně u Pastviska.
Obloha na západě je celá černá. Nejspíš trochu zaprší, stejně jako ráno. Kolem zpívají rákosníci, nad loukou poletují bramborníčci černohlaví, ukazuje se párek čírek modrých a na ostrůvku párek rybáků obecných. Čas našeho čtyřiadvacetihodinového sepisování druhů se krátí.
Zastavujeme před Pouzdřany. Kluci jsou unavení. Dostal je včerejší den venku i dnešní dlouhá procházka u Lednice. Krátce s Vojtou obcházíme keře kolem blízkého zanedbaného vinohradu. Slyšet je slavík a krutihlav a samec pěnice vlašské prohání ťuhýka. Kdo by to řekl? Nad svahem blízké stepi krátce vidím dvojici vlh. I tady zpívají rákosníci zpěvní a sedmihlásci.
Následuje oběd v Ivani a poslední zastávka u Vrkoče. Výtažník Nohavice se téměř napuštěný, ale na zbytcích bláta je stále ještě několik bahňáků – 7 vodoušů bahenních, 7 jespáků bojovných a kulík písečný. Nestačím se divit, kolik je tu husic liščích. Na mělčinách jich sedí 20. Kulík písečný je naším posledním druhem v soutěži Big Day, má číslo 102. Spoustu běžných ptáků jsme neviděli, ale pár jich bylo naopak za odměnu. Na těch několik zastávek jen v okolí rybníků a s partou nezbedných kluků jsme toho nakonec viděli víc než dost. 🙂
Hejnka jespáků bojovných (Philomachus pugnax) se v okolí rybníků vyskytují stále. Samci mají krásné barevné límce.
Tato nezdařila fotografie bekasiny větší (Gallinago media) mě mrzí nejvíce. Ostré pozadí a v popředí pták v podobě šmouhy. Při troše dobré vůle – pokud najdete, kterým směrem bekasina letí – jsou znát bílá postranní ocasní pera i proužky na křídlech.
