Možná jsem pár nocí vhodných k odchytu poslední dobou zahodil. To asi ano. Většinou to svádím na Aladina, který předpovídá mizerné podmínky, ale pravdou je, že se mi teď v říjnu už obtížně hledá morál. Noci se nepříjemně protáhly, teploty míří k nule a trávit v polích více než dvanáct hodin od západu slunce po jeho východ, chce notnou dávku nadšení. Jasně, do polí bych mohl vyjet až nad ránem, ale já tam mám rád i ten západ slunce, tu atmosféru kolem, nakonec i ty noční kontroly sítí, brouzdání mokrou trávou, s čelovkou a stoupající párou od pusy. Je v tom taková pro mě sympatická věrnost místu, kdy po ránu jen nepřijdu vybrakovat síť, ale kdy si každého kroužkovaného ptáka zasloužím právě tou zdlouhavou, nekonečnou nocí. A nic na tom nemění fakt, že hliníku vždy rozdám jen pár kousků.
Tentokrát se mi ale morál hledá dobře. Rozzářený korálek pozdního dne babího léta mě nutí, abych znovu vyjel, byť je pro mě už tak trochu po sezóně, protože vloni jsem svoje chytání v polích ukončil už 26. září. Vyjíždím z Brna a těším se. Na temeni kopce, kde leží můj odchytový pás keřů, sice tradičně fouká, ale dá se to. Zvlášť, když slunce hřeje a vzduchem plynou ne vlákna babího léta, ale lana, úplné provazové žebříky. Je nádherně, teplíčko, vysoko na obloze točí stoupáky dokonale termického dne dravci a já pocucávám plechovku piva a jen tak slepě hledím před sebe a myšlenky mi poletují všemi směry.
Čas od času přinesu ze sítě modřinku nebo koňadru, nedaleko se na pár okamžiků zjevuje samice pilicha a později stará samice pochopa, nade mnou přeletuje hejnko lindušek lučních, ozývají se káně lesní a poštolky. Večer nastává až nesmyslně rychle. V šest zapadá slunce. Ještě chvíli je modř oblohy čárovaná stopy letadel, brzy však tmavne, černá, propadá se kamsi do vesmíru a z jejího dna povstávají hvězdy. Dominantou je teď čistě podzimní Orion. Pivo vyměňuji za jihoafrický merlot. Dlouho sedím ve skládací židličce, hledím do hvězd, z nadhledu pak do světel Vyškova. Postupně navlékám všechny svršky, v autě sklápím sedačku u spolujezdce a klimbám.
Ještě daleko před půlnocí vyplouvá na oblohu měsíc. Noc je jasná a zářící krajíc měsíce dává krajině modravé kontury. Překvapuje mě, že se i za tak průzračné noci chytají kalousi ušatí. Do rána mám čtyři ptáky. Vždy jsem si myslel, že titul smradinožky patří hlavně sově pálené, ale dvě staré samice mi nad ránem zanechávají na rukách odér, který se mi ještě celý následující den nedaří smýt.
V noci asi nic moc netáhlo, protože ani ráno v síti moc ptáků není. Několik červenek, překvapivě čtyři střízlíci, nějaký ten budníček menší… nevadí, pro tu krásu prvních okamžiků nového dne stálo za to tu být. Chytací idylku mi narušují chlapíci, kteří přijíždějí vyfrézovat porost pod dráty elektrického vedení, které je jen asi 20 m ode mě. Pěkně až na půdu. Pásem keřů mi tak povede nová široká dálnice. Třeba půjde v příštích letech využít. Teď je tu ale spousta hluku a prachu. Balím. Dnešním dokonalým ránem zřejmě zakončím letošní podzimní sezónu. Tak zase někdy, ty můj pustý ostrove v polích.
odchycené druhy: sýkora modřinka (5 ex.), sýkora koňadra (4 ex.), kos černý (3 ex.), pěnice černohlavá, červenka obecná (5 ex.), budníček menší (5 ex.), kalous ušatý (4 ex.), střízlík obecný (4 ex.), králíček obecný (5 ex.) – 36 ptáků 9 druhů
Profilovka kalouse ušatého (Asio otus).
Dlouhodobý odhad naší hnízdní populace kalouse ušatého (Asio otus) se v posledních letech nemění, činí 4000-8000 hnízdních párů.
