Jak nádherné bylo včera počasí, slunečno, teplo, dokonce jsem mezi prací na chvilku sedl na motorku a projel se aspoň kolem toho komína, jak říkají motorkáři. Pro terén jsem si ale zvolil neděli, tak schválně, jak bude? A po ránu to nevypadá vůbec špatně, obloha je opět modrá a panuje téměř bezvětří. Včera skončila doba lovu husí, dnes by měl být venku klid. Chci se jen trochu projít, vstřebat pár slunečních paprsků, dobít baterie.
Z auta lezu u hnojiště pod Pohořelicemi. Kolem svítí jinovatka. Je na všem a září ve slunci. A vzduch se ani nehne. Je nádherně, tiše, žádná střelba, jen slabá zvuková kulisa automobilů projíždějících na blízké okresce na Znojmo. Z hnoje se kouří a z komína u Velkého Dvora stoupá dým kolmo vzhůru. Z vysoké oblohy se nesou hlasy běločelek letících k severozápadu. Na vzdálených keřích přeletují kvíčaly, nízko nad polem se mihne poštolka a v dálce se pase velká skupina srnčího. Sluneční paprsky mě hřejí do zad.
Na hrázi mezi střední a horní nádrží Nových Mlýnů stojí pár postav se stativáky, kolem ale visí řídká mlha. Zajíždím k rybárně, abych se mrkl na zamrzlou hladinu. I teď, po rozletu, sedí na ledě menší hejna hus a sem tam i mohutná silueta orla mořského. Slunce se prodírá zbytky mlhy. Kolem právě přeletuje dvojice kormoránů malých. Teď jich tu asi moc nebude, když mají loviště pod ledem.
Přejíždím silnici a pouštím se do polí podél jižního břehu horní nádrže. Hned zkraje prohlížím půl druhé stovky hus velkých a běločelých. Parkuji kus dál na kraji polňačky a jdu se projít strništěm zřejmě po vojtěšce. Na jeho kraji postávají volavky bílé, na kůl oplocenky dosedne ťuhýk šedý, nedaleko se nízko nad zemí krátce zhoupne samice pilicha. Je opravdu nádherně. Z mlhy za mnou vystupuje hřeben Pálavy, slunce hřeje a vzduch se ani nehne a tetelí se nad polem zářícím jinovatkou. Zvedám sedm skřivanů, na vzdálených keřích hledím na káni a kvíčaly a dlouhým obloukem se vracím k autu. Nic mi nechybí.
Posunuji se kousek přímo na břeh dolní nádrže. Kam oko dohlédne, všude led. Jen uprostřed malá rozmrzlá plocha narvaná ptáky – chocholačky, lysky, několik svítících racků bouřních, morčáci velcí a malí, kopřivky. Morčáků malých počítám mezi ponory 28. Nalévám si z termosky horký čaj, posrkávám, sedím v kufru auta a slunce se mi opírá do tváře. Těším se na jaro, na teplo, už za chvíli mi začne sezóna šoupálků dlouhoprstých. Těším se na dlouhé dny a první vlaštovky, až budu sedět na okraji mokřadu u Blučiny se sítěmi nataženými na chřástaly. A bude to brzo, čas letí, zatraceně rychle letí. Ale teď se těším i z toho zimního zubatého sluníčka tady, z této dokonale vyvážené chvilky.
Znovu se vracím k rybárně na břeh střední nádrže. Blíží se poledne a hus přibývá, vracejí se z pastvy. Obvykle se přilétají napojit a vykoupat. Teď se ale musí spokojit s tenkou vrstvičkou roztáté vody na ledě. Přesto je jich víc a víc. Odečítám několik červených límců. Na ledě jsou teď obrovské plochy husích těl, určitě 20-25 tisíc ptáků. V jednom nacházím dvojici bernešek bělolících. Ale obloha se zatahuje a začíná nepříjemně pofukovat. Na ledě je teď vidět deset orlů mořských. Balím se, dávám ještě menší vyhlídkovou jízdu po okolí a pak už hurá domů. Baterie dobity.
Dvojice kormoránů malých (Microcarbo pygmeus) na přeletu).
A dvojice zimujícíh hus velkých (Anser anser).
