Dnes se mnou jede ven Pepe a Jožka. Sice to chvíli trvá, než vylezou z peřin, ale po osmé (to už jsem vzhůru více než tři hodiny) vyjíždíme k jihu. Chci jim ukázat pěknou lokalitu u Lanžhota, kterou jsem navštívil minulý týden během svého velkého malého dne a pak se tradičně zastavíme na rybnících u Lednice.
Hned kousek pod Brnem nás trochu překvapuje mlha. Z vlhkých polí, která dostalá před několika dny pořádný nášup deště, stoupá hustý opar, úplně se z nich kouří. Naštěstí je to jen místní a čím dále jsme na jihu, tím více je i ta oblačnost nad námi roztrhaná.
V polních loužích u Lanžhotu stoupla voda. Bahňáků je tu oproti minulému týdnu jen zlomek, hlavně čejky, kulíci říční, vidět jsou dva páry pisil, jeden vodouš šedý a hned pět jespáků šedých. Po desítkách vodoušů bahenních tu není ani památky. Pepe si s uspokojením připisuje nové druhy do letošního birdlistu. Z keře zpívá pěnice hnědokřídlá, ozývá se jódlování vodoušů rudonohých a kousek od nás sbírají hlínu na stavbu hnízda jiřičky. Přejíždíme vodní kanál, kolem kterého zpívají cvrčilky říční a zelené a parkujeme mezi dalšími loužemi. Čtyři mladé tu vodí pár husic nilských. Neuvěřitelné, jak se tento druh šíří. Na loužích jsou tu hlavně čejky, racci chechtaví a nějaká ta husa. Pozorujeme jednoho vodouše šedého a jespáka obecného ve svatebním. Nad námi se snaží dostat do termiky sedm čápů bílých. Na kraji lesa hledá v louži potravu volavka stříbřitá společně se třemi bílými. Je tu pěkně, jsme u řeky Moravy a já bych si tu živě dokázal představit třeba mandelíka nebo ťuhýka rudohlavého. Z keře prozpěvuje pěnice vlašská a obloha se zase zatahuje.
Cestou k Lednickým rybníkům nám do otevřeného okýnka zakřičí na kraji Charvátské Nové Vsi strnad luční. Jsme zkrátka v jižních krajích. Začíná to tu být jako na Nezideru. Na Mlýnském rybníce se stále zdržuje potápka rudokrká ve svatebním. Dnes tu máme ale i další zvláštnost. Společně s husami velkými se u rákosím zarostlého severního břehu rybníka pohybuje i dvojice hus tundrových. Na tažné ptáky je už trochu pozdě. Uvidíme, co se bude dít.
Na Hlohoveckém rybníce se jdeme pokochat pisilami a tenkozobci. Čeká nás tu i trojice nedospělých racků malých, které si Pepe přála. No a na Nesytu nás při pohledu z hráze pro změnu čeká kormorán malý odpočívající na suché větvi trčící z keře u břehu. Pěkné, stejně jako hlas chřástala malého ozývající se ze zatopené louky na jihu Nesytu. Tož tak, osazenstvo Molendy se už tváří unaveně, jede se domů.
Kulík říční (Charadrius dubius) od Lanžhota.
Konipas luční (Motacilla flava), jeden z mnoha ptáků, kterých jsou teď louže v polích plné.
