Sobotní dopoledne, venku je zataženo, občas spadne pár kapek deště a fouká ledový vítr. Chystal jsem se, že jednu z víkendových nocí strávím pokusem o odchyt chřástalů u Blučiny, ale za těchto podmínek to nemá cenu. Když si představím noc s teplotou kolem nuly, silný vítr nafukující sítě a podřimování na sklopeném sedadle malého osobáku, tak na tom nevidím nic, co by mě lákalo. Ale chci si tam podívat. Nebyl jsem tam snad od léta.
Nejdřív ale postávám před garáží s dalekohledem a sleduji cvrkot na dvoře, vrabce domácí v šípkovém keři, špačky, kteří teď svým prapodivným zpěvem doplňují předjarní atmosféru na zahradě, strakapouda velkého prohlížejícího větve starého proschlého ořešáku a zvončí cinkání. Dokonce se ozve i přeletující konipas bílý.
Pak hážu ornitobágl do kufru auta, dalekohled chystám na sedadlo spolujezdce a jede se. Zatraceně nevlídné je to počasí, když lezu na kraji mokřadu z auta. Další část lokalita je překryta zeminou rostoucí plochy logistických hal. Na mokrém poli na druhé straně strouhy už pokřikují čejky a s nimi je na zemi i hejnko špačků. Nazouvám gumáky a jdu se projít mokřadem zarostlým vysokou stařinou. Stojatá voda zapáchá a z ptáků potkávám jen dva strnady rákosní. Jinak je tu mrtvo. Jen dravci se ukazují. Napřed zakrouží samice pochopa, pak samice pilicha, objeví se krahujec, luňák červený a káně. Hm, aspoň něco. Nacházím místo, kde každoročně stavím čtverec sítí. Těsně za ním začíná navážka hlíny. Během příštího týdne se sem nedostanu a o víkendu máme v jižních Čechách pracovní schůzku s FK. Nevadí, do konce měsíce můžu v pohodě počkat. Aspoň pak už nebudou noci tak studené, objeví se vlaštovky a snad poletí i ti chřástali.
Po hodince to balím a přejíždím kousek blíž k Měnínu. Nechávám auto u polní cesty a jdu se projít k mořadu u Albrechtova. Několik rybníčků v zapadlém koutku zemědělské krajiny, ve vzduchu vydatný odér z blízkého prasečáku a kolem rybníčků vyježděné cesty od terénních aut. V křoví se objevuje dvojice budníčků menších, pro mě prvních skutečných poslů jara. Z oblohy i v tom vichru zpívají skřivani, a když zvednu hlavu, abych se podíval, odkud pokřikují káně, vidím nedaleko nad polem letět dospělého králováka. Pěkné. Půl hodinky se tu potloukám, ale letos nejsou v polích žádné louže, které by lákaly kulíky zlaté nebo první bahňáky. Budu si muset počkat. Tož tak, cestou domů ještě zastávka v Ikea pro poličku na zeď a pak hodiny u počítače. Jsem vyvenčen, snad to teď půjde lépe.
Silueta orla královského (Aquila heliaca).
