Pomalu se rozednívá, když ve městě nabírám Pavla Jurdu. Ulice jsou prázdné, jen na zastávce čekají dvě postavy na rozjezd a na chodníku na druhé straně se potácí dvojice jiná. Noc pro ně ještě neskončila. Pavel chce příští týden začít v terénu natáčet první záběry k dokumentu o husách, a proto dnes jedeme omrknout situaci a najít vhodná místa. Pavel by byl nezvyklým členem Klubu 300 – z dob, kdy se ptákům věnoval, má pozorování mandelíka nebo i sovice sněžní, ale běžné druhy mu chybí.
K nádržím pod Pálavou přijíždíme chvilku po východu slunce, které se mezitím ztrácí za masivem Pálavských kopců. Fouká silný ledový vítr. Je chladno, přestože je téměř 5°C. K našemu překvapení není na hladině ani jedna husa. Nejsou slyšet ani jejich hlasy. Zatímco se husy během mých minulých návštěv rozletovaly postupně a více než hodinu, dnes tu není ani pírko. Tentokrát musely odletět už dlouho před rozedněním. Na ostrůvcích jsou vidět tři orli mořští a na louce směrem k Dolním Dunajovicím sedí jako přerostlé slepice pohromadě 8 ptáků. Podél hráze letí špaček.
Zastavujeme u Pasohlávek, kde na vodě sčítám 50 morčáků velkých a dalšího orla mořského a pokračujeme do polí před Drnholcem, kde se husy obvykle pasou. Tady není také ani pírko. Hm, dnešní rozjezd zaměřený vyloženě na husy se zdá být hodně rozpačitý. Kousek se vracíme a odbočujeme na hráz mezi Mušovskou zdrží a Dyjí. Kolem vody postávají volavky bílé (10 ex.) a kromě kachen jsou na vodě vidět tři roháči. Nad námi letí další trojice orlů mořských. Kolik jich musí být, když teď už jich máme pozorovaných 15.
Přes Brod nad Dyjí, Dolní Dunajovice a Pernou přijíždíme do Klentnice. Když už jsme tady, jdeme mrknout do lomu, kde včera Pavel Smejkal s Vlastíkem Dobešem pozorovali zedníčka. Jsme tu ale brzo. Je teprve po osmé a zedníček se tu většinou ukazuje až kolem desáté či jedenácté.
Říkám si, že bychom nějaké husy mohly najít u Nesytu. Na východním okraji Sedlece je na kraji rákosin postavena nová pozorovatelna s bezbariérovým přístupem. Nahlíží na mělké laguny, na kterých jsou v závětří shromážděny stovky kachen. Zatímco na otevřené hladině rozlehlého rybníka vítr zvedá pořádné vlny, tady je klid. Mezi kachnami jsou asi dvě desítky čírek, vidět je několik lžičáků, samec ostralky a párek morčáků malých. Pavel si překvapeně morčáky prohlíží. V životě je ještě neviděl. Je tu i několik hus velkých. Z polí jižně od rybníka se konečně ozývají také severské husy. Přeletují, pokřikují, zkusíme se na ně ještě podívat. Z této pozorovatelny určitě několik záběrů půjde pořídit. Konečně nějaký úspěch.
Když už jsme tady, míříme k výtažníkům u Včelínku. Kromě jednoho jsou vypuštěné. Na bahnitém dně pobíhají konipasi bílí (13 ex.), jeden horský a na vedlejším hledají potravu 4 vodouši kropenatí – přesně ty druhy, které tu byly v minulých dnech pozorovány. Vše doplňuje luňák červený.
Cestou z Hlohovce k Valticím míjíme pole zapomenuté slunečnice, nad kterým se pohybuje mračno pěvců. Převažují stehlíci a zvonci. Zkouším pár cvaků stovek a stovek malých opeřenců (doma z fotek zjišťuji, že mezi nimi bylo i několik desítek jikavců). Musí to tu pro ně být ráj. Úplně stejné pole vyzobané slunečnice je také mezi Valticemi a Sedlecem. I tady poletují stovky pěvců.
Z této strany Nesytu jsou vidět na oranici dvě hejna husí. Jedno z nich si můžeme prohlédnout z blízkého vinohradu. Před námi sedí 2500 hus – převažují běločelky (80%), které rovným dílem doprovázejí husy velké a polní. I tady by se dalo pořídit pár pěkných záběrů. Teď už je řada na držkovou polívku v Ivani a po ní zajíždíme k Novoveskému rybníku. Na dně vypuštěného rybníka je shromážděno větší množství racků. Chechťáků je 650, bělohlavých 135 a bouřních 70. Vidět je také jeden nedospělý racek stříbřitý a na druhém konci rybníka postávají siluety tří čejek. Kousek od racků trhá kořist orel mořský a ve vodě loví tři husice liščí. Vzduch se ohřívá a dokonce se v několika mezerách objevuje na chvilku slunce. Nakonec ten náš obhlídkový den neskončil tak špatně. Příští týden můžeme zajet tentokrát už s profesionální kamerou přímo k Nesytu, kde začneme.