Jedinečné kouzlo letních odchytů na Nesytu se odráží v mých každoročních příspěvcích na tomto webu již řadu let. A stále je to stejné, stejně intenzivní a okouzlující. S plynoucím časem se z toho kouzla nic nevytrácí, jen se lehce proměňuje, stále je stejně návykové a po zbytek roku v paměti tak spolehlivě hmatatelné. Nechci o ně přijít, a tak se stále vracím. Stejně tak i letos. To kouzlo nevytváří jen důvěrně známé prostředí Slaniska a jeho okolí v těsné blízkosti největšího moravského rybníku, ale hlavně lidé, které mám rád. Tvoří ho i čas, který se jim vepisuje do tváří, který z prcků v plenách dělá mladíky a slečny, plyne, a já to mohu na vlastní oči pozorovat, každý rok novou kapitolu příběhu, který doufám hned tak neskončí.
Letos je Nesyt opravdu na velice nízké vodě, jeho velké plochy obnaženého dna podél vnitřní strany rákosin kryje vegetace. Prvně po mnoha letech se 150 m dlouhá linie sítí nenachází v úrovni lávek, ale víceméně pod nimi, jen kousek nad dnem rybníka, po kterém se dá procházet suchou nohou. A mělčiny jsou plné ptáků, bahňáků a racků. Při večerní kontrole den po příjezdu sčítám na rybníku 113 tenkozobců a 75 pisil. Tyto počty bohužel nejsou výsledkem zdejšího úspěšného hnízdění. To se vydařilo jen asi dvěma párům tenkozobců a páru pisil, zbytek hnízd byl predován. Jedná se o ptáky, kteří se sem přesunuli z jihu, z Maďarska, snad Rakouska. Mezi stovkami hus se dá najít 12 kolpíků, volavky stříbřité, ale i husice nilské, a těsně nad hladinou se pohupuje několik rybáků černých. Podvečerní nebo ranní pozorování z pozorovatelen je teď nádherné.
Letošní kroužkování na Nesytu je ale ozvláštněno ještě jednou nečekanou událostí. Jedná se o chystaný dokument o historii Moravské ornitologické stanice, nyní Ornisu, který se po našem příjezdu natáčel právě zde. Po dva dny bylo možné zastihnout v rákosinách u lávek, na louce nebo přímo na mělčinách okolních rybníků kamarády v kostýmech z třicátých či osmdesátých let minulého století. A jak jim to slušelo! Dobové kostýmy je proměnily k nepoznání, v elegantní dámy a seriózní ornitology. Všichni jsme si ty chvíle v rolích herců užili. Stanou se dalšími střípky v mozaice vzpomínek na jedinečný a ničím nenahraditelný Nesyt.
Atmosférou mi kroužkování ptáků z poslední kontroly připomíná obraz Da Vinciho.
Šrumec na „nové váhovně“ v průběhu natáčení.
„Bébátko“ červenky obecné (Erithacus rubecula).
