Téměř na celých čtrnáct dní mě moje tělo vyřadilo z provozu a dění venku jsem slevoval víceméně jen přes okenní sklo. Sice jsem nezahálel a začal překládat jeden z ptáčkařských bestsellerů poslední doby, Flight Identification of European Passerines Tomasze Cofty, který časem vyjde v nakladatelství Ševčík, přesto mě však provázelo znechucení a netrpělivost. Pořád mi totiž chybělo několik šoupálků dlouhoprstých, abych mohl dokončit jejich letošní odchyt v rámci projektu RAS. S plynoucím časem totiž postupně chladne jejich ochota reagovat na moje provokace nahrávkou, což je jediná možnost, jak je dostat do sítě. Nakonec se ale zadařilo. Dostal jsem se jako v předchozích letech na 27 odchycených šoupálků. Přesto je letošní rok trochu jiný. V těch minulých se mi do sítě vrátila vždy třetina ptáků kroužkovaných v předchozích letech. Letos jich byla jen necelá pětina. Příčinou může být i rozsáhlá těžba, která na velké ploše mého zájmového území probíhá. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat příští rok. V sobotu jsem tedy dorazil šoupky a dnes musíme aspoň na chvíli ven s Pepem za kouskem toho obyčejného birdingu. Budeme se pohybovat v rámci okresu, snad to bude bez problémů.
Zajíždíme k podmáčeným loukám u Blučiny. Čejky už sedí v oranici mezi loužemi, kolem nich se prohánějí konipasi bílí, od strouhy s ostrůvky rákosu zaznívá zpěv strnada rákosního, na obloze se třepetají zpívající skřivani a nad polem provozují své svatební skluzy na natažených křídlech hřivnáči. Jen ten vítr nepříjemně fouká a polní cesta je pořád hodně bahnitá a zajet sem s Lolánem kvůli odchytu chřástalů bych si zatím netroufl. Ale hezky to tu vypadá, moc hezky s tou stojatou vodou.
Přesouváme se k mokřadu u Albrechtova a odsud jdeme pomalu podél vodní strouhy k blízkému lesu, odkud se dají stativákem pěkně přehlédnout vodní plochy podmáčeného pole. Z rákosí i tady zpívá dvojice strnadů rákosních, na vyšších keřích sedí několik strnadů obecných, z vody se zvedá několik kopřivek a kachen a z akátového větrolamu zpívají špačci. Jednou se z jejich směru ozve i zpěv pěnice černohlavé, ale spíš to bude jen zdařilá imitace, stejně jako hlas vodouše kropenatého. Pod akáty je na dvou místech peří hrdliček. Asi si sem zaletuje jako do spíže samice krahujce. V nízkých keřích kolem strouhy poskakuje budníček menší. Prozradilo ho jeho vábení. Pak už chystáme stativák. Kolem louží jsou rozptýlené čejky, odhadem asi 450 ptáků, v tom nejvzdálenějším cípu sledované plochy pak nacházím kulíky zlaté. Jsou pěkně nahusto, jeden vedle druhého, přibližně 230 ptáků. Některým už černají břicha. Ještě jim to bude chvíli trvat, než dorazí na hnízdiště na severu. Hned bych se tam podíval s nimi. Vlastně kamkoli bych se teď podíval, kamkoliv. Z dravců se opakovaně ukazují káně lesní, nějaká ta poštolka, jednou zakrouží luňák červený a dost vysoko se aktivním letem k severu přesouvá sokol. Tož tak, máme za sebou půldruhé hodiny birdingu. Vítr je vlezlý a popravdě nám to dnes stačí. Hurá zase domů, do tepla. 🙂
Hlub hřivnáč (Columba palumbus) focený až doma přes okno.
