Středa 14. března
Minulý týden ve středu jsem byl opět na šoupálcích. Prošel jsem pět teritorií a chytil jednoho nového ptáka a jednoho s loňským kroužkem. Na dvou místech jsem sice slyšel spontánní zpěv, ale jakmile jsem natáhl síť a pustil nahrávku, pták se přiletěl podívat, bez zájmu odletěl jinam a tam dál zpíval. Opakoval jsem to několikrát, ale tyto dva ptáky jsem nezajímal.
Pátek 16. března
V pátek jsem vyjel aspoň na chvíli v podvečer. Března totiž valem ubývá a šoupálků nepřibývá. Začínám být nervózní. Během půldruhé hodiny jsem prošel pět loňských teritorií. Na žádném jsem se ale nedočkal vůbec žádné reakce. Začínám být nervózní.
Sobota 17. března
Na víkend je hlášen návrat zimy. Venku je zamračeno, teplota je na -2°C a co chvíli tam poletují vločky sněhu. Navíc fouká dost silný SV vítr. Přemýšlím, jestli má za těchto podmínek vůbec cenu jet do lesa, ale využít se má každá příležitost. Snídám a jedu.
Během dopoledne tentokrát procházím osm loňských teritorií. Na třech jsem zkoušel štěstí už v pátek, ale říkám si, že dopolední situace by mohla být jiná než podvečerní. Není, ptáci se tu žádní neozývají. Během pěti dopoledních hodin nakonec potkávám čtyři šoupálky, které jsem k hlasové reakci donutil za použití nahrávky. Spontánně se neozýval žádný. Ve všech případech jsem překvapivě úspěšný. Dva ptáci jsou noví (2K) a dva mají moje loňské kroužky (3K a +3K). Jsem ošlehaný větrem, ruce mám zkřehlé a navíc začíná padat sníh. Ale nálada je hned lepší. Od 10. 3. jsem chytil 12 ptáků, z toho 7 retrapů. Je třeba si pospíšit, šoupálci reagují na nahrávku jen po určitou dobu. Pokud se tohle období prošvihne, je mnohem náročnější vůbec nějakého ptáka k návštěvě sítě přemluvit.
Neděle 18. března
Po ránu vyjíždím do lesa, abych zjistil situaci. Napadl poprašek sněhu, ale rtuť teploměru uvízla na -7°C a fouká silný vítr. Les hučí, koruny stromů se proplétají a narážejí do sebe. Nahrávka z repráčku není v té větrné vřavě skoro slyšet. Obcházím dvě teritoria šoupálků, ale nemá to cenu. Reakce žádná, ptáky za těchto podmínek trápí spíš přežití než možný protivník. Nad stromy nese vítr k jihu velkou rychlostí šest čejek.
Po obědě vyjíždíme ven všichni, celá rodinka. Sice si beru na rameno tyčky k síti, ale půjde spíš jen o procházku. Od rána se toho moc nezměnilo. Stále fouká silný vítr. Občas vytváří takový hluk, jako by nad námi přistávalo letadlo. Pak se dostáváme do závětrného údolíčka. Kluci pobíhají kolem zamrzlé strouhy a já jen tak cvičně pouštím nahrávku. Překvapivě se dočkávám reakce. Rychle šplhám do svahu, odkud hlas zazněl, a mezi duby natahuji síť. Šoupálek má kroužek a chytá se do dvou minut. Kroužek je to ale nový, lesklý. Dostal ho včera ode mě o nějakých 150 m vedle. Hlídá si dost velký kus lesa. Holt mladík (2K). Doufejme, že se brzy zase počasí trochu ojarní, abych mohl se šoupálky pokračovat.
Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) s nejdelším zobákem (20,7 mm).
