Pátek 14. června
Tento víkend se mělo uskutečnit tradiční límcování hus velkých na Vysočině. Díky chladnému jaru ale první snůšky zastydly a mláďata ze snůšek náhradních ještě nedosahují velikosti potřebné k tomu, aby jim mohl být límec připevněn. Akce byla tedy zrušena (s náhradním termínem snad za 14 dní). Protože jsme ale připraveni na stanování a snad i počasí má být ucházející, balíme Molendu a v kompletní rodinné sestavě jedeme ven.
Kolem sedmé večer už kluci pobíhají po hrázi spodní nádrže VDNM a já stavím stany. Je teplo, jen to slunce se schovává za oblačností. Z křovin neustále zpívají rákosníci proužkovaní, ozývá se slavík a nad námi poletují rorýsi, vlaštovky a břehule. Hladina nádrží je klidná a jen občas se ukáže kachna, konipas bílý, racek chechtavý nebo bělohlavý. Kluci stojí v mělké vodě, stříkají po sobě a my s Pepem sedíme opřeni o vyhřáté betonové stupně a popíjíme víno.
Sobota 15. června
Noc byla teplá a v polospánku stále bylo slyšet buď rákosníka proužkovaného nebo obecného. Snídáme, balíme suché stany a něco po deváté vyrážíme. Z blízké vrby nás pozoruje osm moudivláčků. Teploty prudce narůstají, čeká nás pěkně vypečený den.
Krátce se jdeme podívat k jednomu místnímu mokřadu. Drží se v něm voda, ale díky vegetaci je nepřehledný. Ale stálo to za to. Slunce sice pálí, ale prvními a jedinými bahňáky na lokalitě je pár pisil čáponohých. Rodinka se jde schovat do stínu a já ještě chvíli prohlížím okolí. Poletují tu konipasi luční, ozývají se cvrčilky slavíkové, z vegetace u strouhy rákosník zpěvný a celkem tu počítám asi 90 čejek.
Rodince jsem slíbil osvěžení. Vracíme se k nádržím a nedaleko Nových Mlýnů se noříme do chladné vody. Kluci vyvádějí, vřískají a užívají si léta. Pak se přesouváme k Hlohoveckému rybníku. Na vodě je vidět 7 dopělých husic liščích a 22 mláďat. Hladina je plná labutí – 103 ex. (až doma jsem pak našel pozorování šesti labutí zpěvných ze stejného dne). Sedíme ve stínu, prohlížíme mělčiny a kluci šplhají po vrbách. Tady by nouze o husy k límcování nebyla. Překvapuje mě větší počet kopřivek (80 ex.) a srnka, která rybník přeplavala z jednoho břehu na druhý.
Další osvěžení nás čeká pod Apollónovým chrámem u Mlýnského rybníka. Voda je tu jako kafe. V Lednici se stavujeme na pivko a ledňáček a přejíždíme do míst, kde chceme nocovat. Stany stavím na našem oblíbeném místě. S přicházejícím večerem konečně chládne vzduch, ale zase se objevují komáři. Za šera, kolem deváté, se jdu projít, jestli nezaslechnu výrečka. Jeho hlas skutečně po několika stech metrech slyším. Na krátkou provokaci reaguje přeletem. Vracím se ke stanu, ve kterém právě Pepe vypráví klukům pohádku a říkám jí, že na ni výreček čeká. V pyžamu si ho chce jít taky poslechnout, ale právě, když odchází, tak jeho hlas doléhá až k nám. Co víc si přát? Atmosférá houstnoucí tmy v blízkosti rybníka je kouzelná. Hlas výrečka, skřehotání žab, do nekonečna opakované „vro“ bukáčka z rákosí, slavičí tlukot a útržky dechovky z vesnice. Měsíc dorůstá a hlídá hvězdy na obloze. Ještě chvíli popíjím víno a hledím do tmy.
Neděle 16. června
Nad ránem hustě sprchlo a tak sušení stanů chvíli trvá. Bukáček pokračuje ve svém monotónním koncertu doprovázen občasným slavičím zpěvem. Přejíždíme do Klentnice a jdeme se projít na Sirotčí hrádek. Díky vápencovým skalám jako bychom se přenesli někam na jih Evropy. Nad hřištěm zpívá pěnice vlašská. Konkuruje jí jen pár pupkáčů s objemnými reproduktory a výčepem. Kolem trosek hradu se s křikem prohání asi 20 rorýsů. Nad okolní krajinou se vznáší opar. Naposledy se jedeme opláchnout do Novomlýnských nádrží a pak už, daleko po poledni, pomalou jízdou směřujeme zpět k Brnu. Rodinka spokojeně pochrupuje na sedačkách. Myslím, že jsou spokojení stejně jako já. Byl to příjemný víkend. S pisilami a výrečkem se člověk přece jen nepotká moc často.
Když nemáš žádnou fotku ptáka, tak tam dej tuhle. Je to tématický, říká Pepe. Navíc je na ní kachna ještě pořád
ve svatebním, zatímco ty na rybnících už přepeřují. Tak proč ne?
