Probouzím se do dokonale ošklivého dne. Je zataženo a mírně poprchává. I teplota klesla k nule. Ale je mi to jedno. Včerejší slivoviciáda v Pístovicích mi navodila vyrovnané rozpoložení a rezignované smíření s čímkoli. Dokonce se na dnešní terén snad i s trochou zvrácenosti těším. Ani mě nepřekvapuje, když kousek nad Vyškovem klesá díky řídké mlze dohlednost. No čo už? Dnes určitě všichni míří k Dubňanům na Hodonínsku, kde včera Ondra Ryška našel bernešku tmavou. Já se budu projíždět v okolí Tovačova. Nečekám vůbec nic zvláštního. Co taky v tom dešti?
V polích u letiště pod Prostějovem postávají káně a občas se zvedne volavka popelavá s nohama obtěžkanýma hlínou a odlétá z dosahu mého dalekohledu. Jen krátce několikrát zastavuji a rozhlížím se po okolí s kšiltovkou naraženou na hlavě, aby mi nepršelo do obličeje. Syrovou atmosféru upršené soboty mi v autě podmalovávají swingové melodie pořadu Evergreen.
Projíždím Tovačov a zastavuji u Troubecké pískovny. Z bezového keře zpívá stehlík a o kousek dál mu přizvukuje strnad obecný. Dohlednost je tu naštěstí dobrá, plovoucí ostrůvky obsadili kormoráni (63 ex.) a na vodě jsou hlavně kachny (830 ex.).
Jezero u Annína prohlížím od severu. Z lesa se střídavě ozývají obě žluny a datel, ale osazenstvo na vodní hladině pořád ještě ukazuje na zimu – morčáci velcí (12 ex.), hoholi (16 ex.), kaholky (3M) a dokonce jedna samice morčáka prostředního. V dnešním ohavném počasí nevyrazili k vodě dokonce ani rybáři. Zdá se, že jsem tu úplně sám.
Od zeleného domku na břehu Hradeckého rybníka se jdu projít jen ke kříži. Ledově pofukuje. Rybník je stále ještě bez života, teprve to přijde. Na jedné straně jsou tu také ještě hosté ze severu – hoholi (32 ex.), morčáci velcí (7 ex.), ale vidět je i pár zrzohlávek a ze severního cípu rybníka se ozývá kejhání hus velkých. Jaro přijde brzy.
Východně od Hradeckého rybníka, kousek od Věrovan je rozlehlé řepkové pole. Jeho maskáčová zeleň je bíle flekatá pasoucími se labutěmi. Je to neuvěřitelný pohled – 300 labutí jsem na jednom místě snad ještě neviděl. Hned kousek od kraje nacházím nejprve dvě a pak ještě jednu labuť zpěvnou. Vydávám se krokem po polní cestě ohraničující řepku. Labutě jsou klidné. Postávám pak u stativáku a kochám se. Až úplně na severním konci nacházím jednu labuť s límcem. Až později zjišťuji, že má na žlutém podkladě kód 42TA. Mezi labutěmi je také několik volavek bílých a popelavých. Trávím tu dobře hodinu. Počasí se nepatrně lepší. Cvičně počítám poměr mladých ptáků ke starým – ze tří set je jich 77. Tož tak, dopoledne uteklo rychle. Je čas se vrátit k obědu a pak si půjdu zavlát do korun jabloní na zahradě.
Zpestřením byly na poli mezi třemi stovkami labutí velkých tři elegantní labutě zpěvné (Cygnus cygnus).
