Je to uklidňující pocit, mít v tomto světě své pevné body a opakující se jistoty. Je příjemné znát místa, kam se dá vracet a kde můžete vždy potkat známé tváře lidí se stejným postojem k životu a vyznávající stejné hodnoty, které navíc spojuje láska k opeřencům. Jedním z takových opěrných pilířů je každoroční kroužkovatelská akce na Nesytu. Kterýkoli s těch desíti červencových dní, po které tato akce běží, je dobré tu být. Čím déle, tím lépe. Čas tu plyne jinak, od jedné kontroly sítí ke druhé a veškeré problémy a stres, které vás doprovázejí v běžném životě, tu najednou zmizí. Vytratí se. Nejsou.
Základnou a srdcem celé akce je „váhovna“. Jde o stařičkou, zděnou.. jak to jen nazvat?.. snad chatrč, která už je tak rozklížená a potrhaná ve švech, že je s podivem, že vůbec ještě dokáže stát. Prošly jí generace ornitologů a ptáčkařů. Ve stínu špendlíkových keřů před jejím vchodem vždy postává několik plastových a skládacích židliček, na kterých v tom letním vedru odpočívá při sklence bílého několik postaviček a v hamace natažené mezi kmínky pospává někdo další. Jedná se o nejpříjemnější místo, kde vzduch profukuje i za toho největšího horka. Večer odsud zaznívá zpěv a zvuk kytar. Večírky při víně a zpěvu u váhovny nebo v lázních U Kuby, bývají nezapomenutelné.
Při pohledu zvenčí, od silnice, směrem z civilizace, to může působit jako cikánské ležení, bezdomovecký tábor, byť se to tu hemží akademickými tituly. Při pohledu zvenčí skutečně poskytují ty postavičky chodící od rákosin tam a zpět s malými pohybujícími se plátěnými pytlíky v rukou pitoreskní podívanou. Nakonec proč ne? Z nás to nevadí vůbec nikomu.
Kontrolovat se chodí dlouhá linie sítí jdoucí napříč rákosinami na břehu Nesytu. Ale sítě jsou i v jiných místech po okolí, během nočních akcí se odchytávají a kroužkují i bahňáci, křepelky, táhnoucí rákosníci zpěvní a slavíci, vyjíždí se k břehulím a k pozorování na okolní rybníky. Vždy je tu s čím pomoci a čemu se přiučit. Ideální příležitost pro začínající kroužkovatele. A stanové městečko za váhovnou je v průběhu akce stále v pohybu, jeho velikost kolísá a osazenstvo se mění. Vystřídají se tu i desítky lidí.
No a přesně do těchto míst jsme s rodinkou zavítali letos i my. Opět. Kluci se těšili, že budou čepovat pivo u Kuby, Pepe se těšila na všechny ty neopakovatelné osobnosti, které tu každý rok potkává a já se těšil na všechno, na celou tu atmosféru panující v této jedinečné enklávě vyvažující okolní uspěchaný svět. Tentokrát nám to vyšlo téměř na celý týden. Díky moc za tu příležitost.
Jožka Chytil – hlavní organizátor akce – při kroužkování ve váhovně.
Mladá pěnice vlašská (Sylvia nisoria).
Nad ránem chycený slavík obecný (Luscinia megarhynchos) pelichající ze svého kropenatého juvenilního šatu.
