Vlastně se mi do terénu ani nechce. Po včerejším upršeném dni, kdy se nic pořádného nedalo dělat, jsem se chtěl věnovat práci, ale ta neuteče, jak říká klasik. Navíc není špatné si od ní občas odpočinout. Vyjíždím tedy k Pohořelicím. Chci se podívat kolem místních malých rybníčků. Tedy jen tam, kde mi to po vydatných deštích rozblácené polní cesty dovolí. Venku je překvapivě chladno. Teplota po přechodu fronty spadla, a i když svítí slunce, drží se někde mezi 15 a 20°C, což je příjemné.
Ze silnice na Mikulov odbočuji na Bratčice. Hned u exitu se v trávě krčí dvojice koroptví a na obloze krouží luňák hnědý. Jihovýchodně od vesnice je soustava malých rybníčků podél Šatavy, kde jsem nikdy nebyl – podle cedulí mokřadní biotop upravený z evropských fondů. Mezi rybníčky meandruje říčka, okolí je vysekané a připomíná spíše park, který z obou stran lemují lesní porosty. Na vodě je hejno odrostlých kachen a ze stromů odletují dvě tři hlídkující káně. Nad loučkou loví desítky vlaštovek, ozývá se štěbetání břehulí, potkávám čápa černého, volavku popelavou a nad jedním z rybníčků pokřikuje párek ledňáčků. Je tu klid. Rybníčky mají vytvořeny ostrůvky, ale zatím vypadají dost sterilně. Bude to chtít pár let a snad i trochu nezájmu ze strany lidí, aby mohla dostat šanci přirozená sukcese.
Mířím na Němčičky, ale daleko před vesnicí odbočuji na polní cestu lemující od jihu areál bývalé pískovny. Celé je to oplocené a na plot právě sedají vlhy, aby odsud pořádaly výpady za hmyzem, který pak nosí do hnízd. Odhadem kolem přeletuje nejméně pět párů těchto exoticky vyhlížejících ptáků. Vzduchem se nese jejich měkce drnčivé volání. Postupně nade mnou přeletují dva pelichající luňáci červení, ze stínu stromů cukrují hrdličky divoké a nad pískovnou létají břehule. Pěkné místo.
Od západního konce Dolního branišovického rybníku vede mírně vzhůru terénní vlnou JZ směrem polní cesta lemovaná stromy. Nechávám auto na jejím začátku, zouvám se a bosý se po ní beze spěchu jdu projít. Špačci a vrabci polní přeletují mezi keři, nedaleko se objeví mladá žluna zelená. Na modré obloze začínají vyrůstat květáky oblačnosti. Vysoko nade mnou se v kruzích pohybují velcí racci a od rybníků právě letí k jihu dvojice orlů mořských. Líbí se mi poslední dobou chodit cestami, na kterých jsem ještě nebyl, a přijde mi to objevnější než návštěvy notoricky známých lokalit, na kterých stejně nikdy nejsem sám. I tady, uprostřed polí, se ozve náhle z oblohy hlas rybáka obecného. Jsou dva a s rybkami v zobácích letí kamsi k jihozápadu. Opět vidím kroužit orla mořského, na kterého nalétá nějaký mnohem menší světlý dravec. Je to orlovec, dokonce má v pařátech rybu, přesto se několikrát, snad pro zábavu, těsně přibližuje k dravci, který si ho ale moc nevšímá. Oba postupně termika vynáší velmi vysoko. Ocitám se ještě u hráze Dolního branišovického rybníka. Na vodě je vidět jen pár roháčů a několik lysek, ale než zas najíždím na silnici, vzlétá z kraje cesty dudek.
Před Vlasaticemi zastavuji u stohu na kraji posečeného pole. Na strništi postává asi 20 volavek bílých. Z přilehlého větrolamu se ozývá křik poštolek a v okolí krouží nebo posedává několik kání lesních, přeletuje samice motáka lužního, ukazují se tři luňáci červení, orel mořský, pochop. Dokonalý atlas dravců mám před sebou. Trávím tu asi dvacet minut než se objevuje terénní automobil. Majitel si s manželkou vyjel na divočejší projížďku poli. Mizí mi za větrolamem, ze kterého vzlétají další dravci.
Přejíždím ještě k hrázi Dolního troskotovického rybníka. Tady přicházím na to, co je tím podivným drnčením provázejícím mě od poslední zastávky. Jedu po úplně prázdné pravé zadní gumě. Měním kolo za léta nepoužívanou rezervu. Jsem zvědav, jestli to plášť přežije, ale moc mu nedávám. No čo už. Je před polednem. Pěkný to byl výlet a odpoledne dokonce stihnu i trochu té práce.
Jedna z vlh pestrých (Merops apiaster) lovících z plotu u pískovny v tetelícím se vzduchu.
Orel mořský (Haliaeetus albicilla) a orlovec mořský (Pandion haliaetus).
