Člověk míní a počasí mění. Včera jsem se vypravil k Lulči přichystán k nočnímu odchytu. Zatímco v Brně bylo zataženo, u Lulče mě po chvíli čekal déšť. Říkal jsem si počkám, uvidím. Dokonce jsem se smířil i s tím, že to budu mít rozbahněným polem k sítím půl kilometru. Dal bych to, ale déšť nepřestával a radar ukazoval další déšť blížící se od severu. No nic, představa piva na balkóně taky není k zahození. Vracím se tedy domů.
Také na sobotní odpoledne jsou hlášeny deště, proto je třeba do terénu vyrazit hned po ránu. Klucány necháváme doma a vyjíždíme jen s Pepem. Začíná horký den, vzduch je plný vlhkosti ze včerejších dešťů, prádelna, bude to jen krátké, jen za brněnská humna.
Začínáme na severním okraji Černovických teras. Nad pískovnou poletují břehule a z oblohy se ozývá měkce drnčivý hlas vlhy. Z pole je sice možné zaslechnout bažanta, ale dva hrabaví, kteří se běží skrýt mezi keře v pískovně, rozhodně bažanti nejsou. Vlastně jsem u nás tento druh nikdy neviděl a trochu mě svým výskytem zaskočil – jde totiž o dvě orebice rudé. Občas se v okolí Brna vyskytují. Nejspíš jde o zbytek po pokusech o jejich vysazení. Slunce nepříjemně pálí. Uši hlásí pěnici hnědokřídlou a černohlavou, bramborníčka černohlavého a v Brně stále častější šedivky. Přeletující hřivnáče doplňuje i dvojice doupňáků. Že by se také začínali stěhovat do města? Na kraji pískovny se ukazuje samec ťuhýka obecného a nahrnula se sem přírodovědná exkurze, kterou vede Honza Sychra a Mojmír Vlašín. No nic, jede se dál.
Pepovi chci ukázat starý zarostlý písák u Ořechova. Posledně jsem tam viděl bělořita a několik vlh. Vzduch je teď provoněn kvetoucími akáty, rakytníky a černým bezem. Tuhle část roku mám rád, vůně rakytníků je omamná. K písáku se jde pěšinkou mezi poli. Brzy jsou i tady slyšet vlhy, nad zeleným obilím se míhají břehule, ozývá se kukačka, strnad obecný a z přeletujícího hejna chechťáků i racek černohlavý. Bělořit tu bohužel není.
Podél kopřivami zarostlého potůčku, ze kterých trylkují rákosníci zpěvní, se přesouváme k nedalekému biocentru. U jednoho z menších rybníčků odpočívá 150 racků chechtavých. Je mezi nimi i dvojice racků černohlavých. Před chvílí jsme se tedy v jejich hlasech ozývajících se vysoko z oblohy nemýlili. Kolem rybníčků při lovu proletují vlhy. Je tu pěkně. Překvapuje trojice vodoušů kropenatých v mělčině u břehu. Postupně se zatahuje a začíná mírně pofukovat. Polními cestami míříme k Mělčanům. Z kvetoucího pásu trávy počítá drobné křepelka.
V Bratčicích se v pivovaru pokoušíme o jedno čepované, zbytečně, na kraji dědiny krátce zastavujeme u dalšího bývalého písáků, nad kterým opět poletují vlhy, a pomalou jízdou přejíždíme k Blučině. Obloha je stále černější, brzy začne pršet, Lokální bouřky z horka, jako včera.
Vegetace podmáčených luk na kraji vesnice pěkně poskočila. Půda je pod ní stále vlhká a místy v ní stojí voda. Letošní vlhké jaro tu udělalo kus práce směrem k pěknému mokřadu. Občas je slyšet čejka, dokonce i vodouš rudonohý, nad lokalitou se objevuje luňák červený a pochop. A dvojice skřivanů to pere do té lepivé horké atmosféry z plných hrdel hlava nehlava. Tož tak, pěkná to byla vyjížďka po brněnské periferii. Na čtyř z pěti lokalit jsme viděli vlhy, které se stále šíří. Tak zase příště.
Dvojice racků černohlavých (Ichthyaetus melanocephalus) v hejnu chechťáků.
Ahoj, ti černohlaváci jsou na fotce tři. Jeden už přepelichává do prostého šatu 😉
Mirku, díky za upozornění, vůbec jsem si ho nevšiml. 🙂
A ten uplne vlevo, co se probira, neni to take cernohlav? 🙂
No jo, jsou tři. Fotka typu „najdi 7 rozdílů“. A co je to menší hnědošedé v popředí?
To je letošní vzletný chechťák.
Znovu a znovu se přesvědčuji o tom, jak ztrácím ostražitost a přehlížím běžné druhy, namísto abych pečlivě prohlížel i je. Je umění zachovat si pohled začínajícího birdera. Škoda všeho, co takhle z nepozornosti přehlédnu. Ten pelichající racek černohlavý je typickým příkladem.