S dubnem mi začíná RASová sezóna králíčka ohnivého. Poté, co jsem v druhé polovině února proběhl lesy nad Soběšicemi při chytání šoupálků dlouhoprstých, bych se teď měl vrátit na místo činu. Obávám se ale, že to nebude tak jednoduché. Králíčci jsou vázaní hlavně na smrkové porosty a ty vzaly s kůrovcovou kalamitou z velké míry za své. Zbyly jen mladší husté smrkové porosty a pak torza porostů starých.
Moje obavy se naplňují hned při prvních dvou návštěvách lesa. Tam, kde jsem vloni chytal během jednoho výjezdu i pět ohniváků, musím proběhat mnohem větší plochu lesa a jsem rád za dva tři ptáky. Po dvou dnech mám prvních pět králíčků a mohu být rád. Vážně uvažuji o tom, že bych za těchto okolností odchyty králíčka ohnivého zrušil. Byla by to škoda. Letos by mě čekala pátá sezóna. Zpětných odchytů mám sotva co prstů na jedné ruce, a to kdoví jestli, ale už jsem si na dubnová setkání s těmi drobky zvykl. Ale má to cenu, když se na mé zájmové ploše tak dramaticky změnily podmínky? Sám pro sebe RASování s králíčkem ohnivým po čtyřech sezónách uzavírám. Věnuji se jiné činnosti, protože je pořád co dělat, a k Soběšicím nejezdím.
Minulý čtvrtek (9.4.) jsem po ránu zaslechl za oknem na douglasce králíčka ohnivého. Rychle tahám z postele Pepu, aby si ho mohla připsat do letošního birdlistu, když už přiletěl až za ní. Jen tak mimochodem beru do ruky přehrávač, který používám při RASu a na chvilku ho pouštím. Králíček reaguje ukázkově. Od zábradlí balkonu ho dělí sotva decimetry. Mít nataženou síť, byl by v ní. Jako by mě vybízel ještě k jednomu pokusu v lese. Dobře, zkusím to.
V pátek řeším celé dopoledne pracovní záležitosti. Je nádherné počasí. Po ránu teploty lehce nad nulou, ale přes den se blíží téměř dvacítce. Něco po desáté jsem v lese. Už teď tu parkuje dost aut. S virovou nákazou se lidi vrátili do přírody. Netrvá to dlouho a mám prvního králíčka. O něco později a o 50 m dál ho chytám znovu. Vyrážím po známých teritoriích. Hned na tom dalším chytám retrap z loňského roku, vrátil se do toho stejného porostu. Samce doprovází samice. Drží se ho tak poctivě, že končí v síti spolu. Krása. Možná jsem se trefil přesně do toho správného období, kdy se páry drží spolu. I na dalším stanovišti poletují dva ptáci spolu. Je to vždy o nervy, nechat viset v síti samce, který se může vyplést, a čekat, jestli za ním skočí i samice. I tentokrát se daří a já kroužkuji další dva ptáky.
Jak den postupuje, přibývají chycení králíčci. Chytám každého, na kterého mám štěstí. Výjimkou jsou samice. Pokud se drží samců, většinou se po jejich chytnutí vzdálí, vyletí výš do koruny a odtud sledují situaci. Osmého samce chytám zase dvakrát. Všechno jde jako po másle. Zdá se, že králíčků je letos více než v předchozích letech. Zmizeli jen z kompletně vytěžených porostů, ale i ve smíšených lesích jim stačí pár smrků, stačí jeden pokus, rozezpívají se a jdou do sítě. V půl třetí to balím. Jsem sice uchozený, ale naprosto spokojený – 11 ptáků jsem za čtyři a půl hodiny v terénu ještě nechytil.
V sobotu se věnuji jiné činnosti a dnes (12.4.) se za prcky znovu vracím. Každoročně chytám tak 22-25 králíčků a zatím jich mám 16. Jsem zvědav, jak to půjde. Opět je nádherně, na obloze ani mráček, vítr jen lehce pofukuje a teplota stoupá. Ptáci se i tentokrát často drží v párech, ale samice jsou ostražité. Někdy se stane, že je samice u sítě ještě dřív než samec, zvědavá ženská, která přiletěla okouknout nového krasavce. Ten její se rychle musí zachovat tak, jak se od něj čeká a drnc, je v síti. Samice pak odlétá.
V jednom případě mi samec podletuje síť a pak poskakuje přímo po přehrávači na zemi. Náhle z výšky spadne přímo do jedné kapsy další samec. To zaujme toho prvního a chytá se kousek vedle něj. V lese se teď už ozývají budníčci větší, datlovití bubnují a sojky skřípavě pozpěvují. Lesní cesty jsou plné lidí a cyklistů. Při jedné příležitosti chytám ještě jednoho šoupálka dlouhoprstého. Balím to v jednu. Rozdal jsem dalších 8 kroužků. Svého limitu pětadvaceti králíčků ohnivých jsem tedy dosáhl i letos, i když mi zmizela dobře polovina smrkových porostů. Tož tak. Teď už se zase můžu těšit až na květnové lejsky malé.
Náš nejdrobnější opeřený krasavec – králíček ohnivý (Regulus ignicapilla).
Ahoj Roberte,
zrovna minulý týden jsem si říkal, že při mých jízdách lesem slyším zpívat neuvěřitelné množství králíčků ohnivých, ani jsem tomu někdy nemohl věřit. Letos je jich slyšet abnormálně moc na rozdíl od králíčků obecných, bývalo to opačně.
Je zajímavé, že i jedné zimní-jarní houby s podobným jménem a to ohnivce rakouského bylo také letos vidět neuvěřitelné množství.
Zdraví Honza Bína