Pátek 12. června:
Čas od času je fajn se na chvíli setkat v terénu s kamarády. Zvlášť když se máme sejít navečer po horkém dni ve voňavém borovém lese, který se za ubývajícího světla začne ozývat vrčením lelků. Už se na to těším.
Kolem třetí vyjíždíme s rodinkou z Brna. Slunce pálí, je dusný den s doběla vyrudlou oblohou. Vysazuji je v Pístovicích a pokračuji dál, nejkratší cestou k Bzenci. Otevřenými okénky proudí do auta teplý vzduch. Přes Nesovice mířím na Koryčany a pak vjíždím do stinných, rozsáhlých lesů západního cípu Chřibů. Úzká rozbitá asfaltka se kroutí do kopce a pak klesá. Jsem překvapený rozlehlostí zdejších hvozdů a slibuji si, že se sem někdy vypravím s kluky. Ze stínu lesů vyjíždím u Vřesovic. Osvětimany, Syrovín, Těmice a jsem v Bzenci. Zastavuji u lesa kousek pod městem. Během chvilky se objevuje Honza Haber a za nedlouho i Franta Kopecký. Zdravíme se a jdeme se projít k blízké pasece.
Z borovic se ozývají parukářky a lindušky lesní. Všudypřítomný je hlas pěnkav, cvrčení brávníků a cukrování hrdliček divokých. Na pasece nás čekají rehci domácí a z okraje lesa k nám zaznívá dudání spolu s typickým zpěvem rehka zahradního. Po horkém dni je konečně příjemně. Ťapeme po písčité půdě, nasloucháme a co chvíli zvedáme dalekohledy. Dvojice postaviček, která kráčí za námi, se mění v Mirdu Berana s manželkou. Pak se dostavuje i trojice z Vyškovska – Pavel Smejkal, Vlastík Dobeš a Petr Navrátil. To už za sebou máme podvečerní hodinovou procházku. Vracíme se k autům a zajíždíme kousek dál do lesa po cestě bez zákazu vjezdu. Na volném místě vytahujeme stolek, židličky a červené. Už několikrát se mi potvrdilo, že bez červeného se žádný lelek neukáže. S Mirdou a jeho ženou jsme se rozloučili a teď nás šest odpočívá u aut a naslouchá utichajícímu lesu. Těsně po deváté je to tady – první lelek začíná cvrčet. Šeří se, hledíme na oblohu, špicujeme uši a pak se nad námi objevuje lelčí silueta. Lehce se pohybuje nad korunami borovic. S postupujícím večerem se v okolí ozývají přinejmenším tři lelci. Trojice od Vyškova po desáté hodině odjíždí. Ostatní zůstáváme. Popíjíme, povídáme si a vstřebáváme silicemi vonící atmosféru borového lesa. Je teplo. Až po půlnoci uléháme na písčitou lesní půdu vystlanou jehličím.
Sobota 13. června:
V šest jsme všichni vzhůru. Vstáváme do krásného rána. Opět se ozývá dudání a z paseky také jásavý zpěv skřivana lesního. Při snídani pozorujeme lejska šedého vyletujícího za hmyzem.
Máme před sebou dopoledne a než nás slunce rozpeče do křupava, chceme se mrknout kolem rybníků. Začínáme u Malého Písečenského, kde byl nedávno pozorován vodouš malý. Rybníček je stále ještě upuštěn, ale jeho obnažené dno je teď suché a kromě racků chechtavých, několika čejek, kulíků říčních a kachen je prázdné.
Dalším upuštěným a tedy zajímavým rybníkem severním směrem je Bojanovický. Břehy jsou zarostlé vegetací, ve které se skrývají husy, kachny a volavky. Mezi volavkami bílými a popelavými hledá potravu i postavou poloviční volavka stříbřitá. Na vzdáleném severním cípu rybníka se zdržují téměř dvě stovky racků chechtavých, mezi kterými odpočívají dvě husice liščí. Dvě mladé husy zdobí červené límce (S40 a S41), které ptáci dostali při nedávném límcování u Třetího Zbrodu. Nad hladinou poletuje ledňáček a z rákosí jemně hvízdají moudivláčci. Je tu krásně.
Přes Dolní Bojanovice se úzkou asfaltkou mezi vlnícími se obrazci zelených polí přesouváme k Mutěnicím. Na jednom ze zdejších rybníků hnízdí pisily. Díky faunistické databázi ČSO jde o veřejnou informaci, které využil nejeden pozorovatel. Hnízdiště takto vzácného druhu u nás většinou bývají utajena, což je jen dobře. Jak je ale vidět, s trochou ohleduplnosti je docela dobře možné, aby si nadšený pozorovatel ptáků přišel na své a pisily přitom nebyly rušeny. Řekl bych, že zveřejněním lokality prvními pozorovately zde došlo k odvážnému experimentu, který cílí na rozvahu a zodpovědnost lidí a jsem velice mile překvapen, že se to prozatím nezvrtlo a pisily měly tolik klidu, že některé z nich už teď vodí své mladé. Také my stojíme ve stínu stromů na břehu a tiše pozorujeme dění na tomto rybníčku. A nejsme tu sami. Je to nádherná podívaná. Spolu s pisilami je tu také jeden tenkozobec, několik vodoušů rudonohých a kulíků říčních. Mezi uschlými trsy vegetace hnízdí i rybáci obecní. Není třeba se drát pro detailní fotografie. Stačí jen z povzdálí pozorovat. Kéž by to tak bylo všude.
Na další mokřadní lokalitě v polích se loučíme. Slunce začíná pálit a blíží se čas k obědu. Já terénní samotář se v tomto případě těším na další setkání. Bylo to fajn.
Mezi ostatními volavkami, husami a kachnami hledala potravu také volavka stříbřitá (Egretta garzetta).
