Sobota 12. dubna:
Je tu víkend, počasí fajnový, jede se ven. Jaro mám stejně nejraději, návrat ptáků z jihu, přibývající hlasy zpívajících opeřenců, které pár měsíců nebylo slyšet, prodlužující se dny a večery, kdy už se dá sedět venku, popíjet červené a čichat ten voňavý vzduch plný květů. V týdnu nám křičel na ořešáku krutihlav, tak jsem zvědavý, na co dalšího ještě narazím.
Mířím pomalu k Pohořelicím. Několik krátkých zastávek v polích, kdy na každé je vidět aspoň jeden luňák červený a pak už je tu skládka u Žabčic. Moc ptáků tu dnes není, ale stačí se zadívat do větší vzdálenosti. Mezi třiceti velkými racky s šedými křídly sedí i čtyři kontrastně černobílí. Tak přece se ukázali nějací racci žlutonozí, čtyři krásní dospěláci. No a pak vrzavý zpěv, který jsem zprvu chybně přiřadil bramborníčkovi, ale ne, stačí aby ten pták s další strofou vzlétl a roztáhl ocas – je to bělořit. Bohužel mi moc času nedal a zmizel za hranou skládky.
Pak dvě tři čtvrthodinové zastávky na hrázích menších rybníků. Přeletující dudek, dvojice orlů královských, křik tokajících datlů a všude, nad každou rákosinou vysoké pískání pochopů. Je to paráda.
Následuje mokřad, který jsem před pár lety objevil víceméně náhodou, když jsem projížděl potenciální lokality, na kterých by se třeba dalo i chytat. Dnes mě tu čekají tři páry pisil, nějaký ten vodouš bahenní a šedý, z rákosí konečně prozpěvují proužci a cvrčilky, z keřů je doprovází budníček větší a kousek dál je zase, jako tohle jaro snad všude, zpěv modráčka. Trochu mě zaskočila bachyně, která na mě bezostyšně koukala z kraje rákosí, ale nakonec to vzdala ona a zmizela v porostu. Je tu dokonale, sluníčko hřeje, nade mnou proplachtí čáp černý a všude už to zpívá.
V Hrušovanech obědvám a pak se ještě obracím k severu, abych nakoukl k Miroslavskému rybníku. Husy tu vodí pullátka, na vodě je ještě několik zapomenutých hvízdáků a z malého kousku rákosí pod hrází notuje další modráček.
Neděle 13. dubna:
Tentokrát střídám auto za motorku a jen nalehko s foťákem a dalekohledem vyjíždím k jihovýchodu. Bude to spíš vyjížďka než birding, ale na nějaké té lokalitě se určitě zastavím. Dnes je sice téměř jasno, ale vítr fouká chlapsky a když na dálnici trochu přidám, fackuje mě svými poryvy hlava nehlava. Zastavuji u biocentra v Kobylí. Na pozorovatelně profukuje pořádně, ale dole pod ní je fajn. Dokonce i to slunce hřeje. I tady už je slyšet budníček větší, zahlédnu moudivláčka a ze dvou míst se s větrem nesou útržky zpěvu modráčka. Vlastně, jak jinak? 🙂
Jedinou další zastávkou je rybárna uprostřed soustavy Mutěnických rybníků. Nechávám tu motorku a jdu se projít k Bažantnici. Sedám na hráz a jen se kochám tím 3D přírodovědným programem, který opravdu neoomrzí. Na hladině počítám 48 husic liščích. Na dlouhých nohách trčí lehce nad hladinou párek pisil, ale tenkozobci musí už musí plavat. Dvě desítky čírek modrých, o něco víc obecných, zase několik zapomenutých hvízdáků a samice ostralky. Tady už se z rákosí ozývá i scirpák a co chvíli vysoce zanotuje žluna šedá.
Hodinka v trávě a jede se zase domů. Večer pak sedím na balkóně, popíjím červené primitivo a v poli začíná počítat peníze křepelka, jedna, druhá, netopýři ve vonícím vzduchu a měsíc dozrávající k úplňku. Jaro je jaro.
Pisila čáponohá (Himantopus himantopus), tahle je součástí jednoho ze tří párů v okolí Pohořelic.
Potápka roháč (Podoceps cristatus) na hnízdě.
Přeji hezký, i když zatažený den, Moc děkuji za upozornění na modráčka v Kobylí, nakonec mně krásně zazpíval a předvedl se v plné kráse. Přeji nám všem, které pobyt v přírodě nabíjí energií, co nejvíce takových dnů…