Předpověď počasí slibuje pěknou sobotu a hnusnou neděli. V sobotu chci vyrazit dost brzy, abych v terénu vychytal moment nejhlasitější aktivity opeřenců. Cílovým druhem je opět po roce lejsek malý v Moravském krasu. Na avifu už se objevila první hlášení, je tedy čas projít aspoň některé lokality, na kterých jsem v předchozím roce lejsky v rámci několikaletého monitoringu, který s kolegy provádíme, zastihl a kroužkoval.
V loňském roce se lejsci ze zimovišť vraceli ve dvou vlnách. Zatímco nad Adamovem jsem první kroužkoval už začátkem května, nedaleko Křtin se objevili až začátkem června. Přesto se chci podívat ke Křtinám už teď a jsem zvědavý, jak to dopadne.
Ráno při pohledu z okna registruji, že se už rozednívá. Nechci nic promeškat. Chystám pár nezbytností a sedám do auta. Teprve tam si všímám, že je teprve pár minut před pátou. Bezva. Parkuji kousek od Křtin. Jsem ve vlhkém údolí Křtinského potoka. Les je prosycen ptačími hlasy. Bledě šedá obloha se barví do modra a z lesa stoupá pára. Špicuji uši a jdu lovit ty správné hlasy.
Trvá to jen pár minut, než se mi jeden otře o ucho. Jsem zhruba v místech jednoho z loňských teritorií. Lejsek spontánně zpívá ze svahu nade mnou. Šplhám co nejblíže k němu, zkouším jeho hlas nahrát a pak trochu s obtížemi rvu tyče do kamenité půdy a natahuji monofilamentovou šestku. Pouštím nahrávku. Rychle opouštím prostor pod sítí. Lejsek utichá a zvědavě se s občasným drnčivým varováním přilétá podívat. Kontroluji ho dalekohledem, kroužek nemá. Je to +2K pták s cihlově červeným hrdlem.
Pták se záhy chytá, ale než doběhnu k síti, vymotá se, sedá na blízkou větvičku a tam se nervózně upravuje. Opět mizím dál od sítě. Lejsek neotálí a chytá se znovu. Tentokrát dobře. Je to desetigramový samec téměř bez tuku. Tou dlouhou cestou odněkud z Indie o něj přišel. O několik minut později už s novým kroužkem odlétá.
Jsem rád, že letošní sezóna začíná takhle. Předloni jsem všechny rezervace, které mám na starosti, opakovaně během května procházel a nenarazil jsem ani na jednoho lejska malého. Vloni, kdy jsem za nimi vyrazil i v červnu, se mi podařilo okroužkovat pět ptáků. Letošek je zatím velkou neznámou, ale takhle první vlaštovka mezi lejsky mi udělala radost.
Pokračuji v obchůzce. Ve vzdálenosti 230 m vzdušnou čarou od prvního samce narážím na hlas druhého. Tentokrát je to klasický plný projev, nejen jednoduché fráze, kterými se ozýval první pták. Natáhnout síť, pustit nahrávku a zmizet. Odcházím dost daleko, protože staří zkušení samci, kteří už mají kroužek, se jen tak zmást nedají. Většinou prohledávají dost velký okruh kolem sítě, a kdyby mě takový pták našel, k síti by už nešel. Dalekohledem registruji, že právě tento lejsek kroužek má. Poletuje kolem a, varuje. Síť zná z minula a ví svoje. Měním nahrávku a čekám. Až po drahné chvíli se konečně samec do sítě zavěšuje. Je to pták, kterého jsem jako +2K samce kroužkoval vloni zhruba o 200 m dál. Pro mě je to super výsledek.
Procházím pak zbytek vhodných porostů, ale dalšího spontánně zpívajícího lejska malého už nenalézám. Bude osm hodin, rozhoduji se ještě mrknout k Adamovu.
Mířím rovnou do hlubokého žlíbku s potůčkem sevřeným prudkými lesními svahy. Žádný zpěv, ale po dvou stech metrech si všímám vysoko v korunách dubů známého varování. Je syté a hlasité. Chystám síť a prudkým úbočím klopýtám co nejdál. Pták slétá trochu níže. Zdá se, že má kroužek. Pak pátrá v širém okolí sítě. Určitě si mě všiml, protože odlétá a už se neozývá. Ještě dvakrát měním nahrávku. Zprvu je pták vždy trochu zvědavý, s drnčením přilétá blíže, ale stáhnout k síti se nedá. Kontroluje okolí sítě dobře v padesátimetrovém okruhu. Tak tady jsem neuspěl. Nejspíš jde o tahového jedince, který ještě nemá zájem obhajovat teritorium v těchto místech.
Slunce stoupá výš a nahlíží už i do zdejšího hlubokého žlíbku. Dnešní ráno to balím, jsem spokojený.
Setkání se starým známým – lejsek malý (Ficedula parva), kterého jsem kroužkoval minulý rok.
Ukázka biotopu s výskytem lejsků malých (Ficedula parva).
