Stále fouká, ale po ránu je slunečno. Dá mi to sice trochu práce vyhnat z postelí a od mobilů ven omladinu, ale může začít venčení, při kterém obvykle nosím dalekohled na krku i foťák přes rameno.
Jdeme se projít krajem lomů na Černovických terasách. Vítr tu má větší sílu než v ulicích mezi domy, navíc je studený. Hned u menší černé skládky potkáváme v keřích dvojici koroptví, nad polem zpívá skřivan a loví poštolka. V zaplocené části nepoužívané pískovny odpočívá skupina srnčí a kolem pobíhají zajíci. Tím nejběžnějším zpěvem je cilp calp budníčků menších, občas přelétne hřivnáč nebo stehlík. Potěší osamělá vlaštovka a chocholouš zpívající na obloze.
Přicházíme až k Ivanovickému potoku, jehož čůrek svírá kamenné koryto a odvádí ho k jakési retenční nádrži na louce. Před několika dny tu byl pozorován poddruh yarrellii konipasa bílého. I dnes tu několik konipasů poletuje, ale jedná se o ty naše s šedými zády. Díky vyšší vegetaci a domům, které tu tvoří překážku profukujícímu větru, přibývají stehlíci, desítky špačků, červenky nízko v keřích, skřivani na oploceném ruderálu, skřípavě pozpěvují rehci domácí a opět nacházíme párek koroptví. Na dně suché nádrže hnízdí jeden nebo dva páry čejek a z oblohy píská káně. Dvě hodiny venčení stačí, omladina se může po několika nezbytných domácích pracech zase věnovat elektronice.
Až odpoledne zajíždím k rybníkům u Pohořelic, přesněji k Vrkoči ze severní strany, kde ho lemují výtažníky Zarostlý, Čahoun a Nohavice. Nemám naprosto žádné očekávání, žádné ambice něco objevovat, přepadla mě jakási jarní melancholie. Chci se jen projít, podívat se na pár opeřenců, užít si pár klidných chvil venku, čichat tu vlhkost rákosin a poslouchat ptačí hlasy. Přemýšlím o pomíjivosti, o zbytečném pachtění, o chtění, které přináší jen trápení. Venku je ale pěkně. Pomaloučku obcházím Nohavici, prohlížím hladinu s roháči, potápkami malými, poláky, zrzohlávkami, lžičáky a čírkami modrými. Nedaleko svítí i pár husic liščích. V nově splétaném hnízdě se v poryvech větru kymácí samec moudivláčka, ve křoví se skrývá pětice kvakošů, nízko nade mnou se ukazuje dvojice luňáků hnědých, pozoruji cvrkot v malé hnízdní kolonii racků chechtavých na ostrůvku Vrkoče a chvíli naslouchám v místech, kde se minulý týden ozýval zvláštní zpěv, který mohl patřit palašníkovi. Teď je ve větrem ohýbaném rákosí už ticho, nablízku trylkuje jen pěnice černohlavá. Je fajn se takhle v pozdním odpoledni projít. Den už je teď podstatně delší, večery i rána nabízejí čas navíc.
Koroptev polní (Perdix pedix), v naší přírodě stále vzácnější druh.
Svatební tance potápek roháčů (Podiceps cristatus).
Ahoj Roberte,
z místa, kde jste slyšeli možného palašníčka, mám (9.4.) nahrávku zpěvu.
Naproti zpíval proužek, kterého jsem nahrál také. Podle mě byli proužci oba dva, i když ten „palašníček“ zpíval trochu netypickým stylem.
Samozřejmě to mohl být i nový rákosník na stejném místě po tom, co ten původní odletěl.
Pokud budeš chtít nahrávku pošlu.
Jarek