Je fajn mít občas nárok na náhradní volno. Rozhoduji se ho vybrat v pátek, abych měl delší víkend. Už delší dobu jsem domluvený s Jirkou Liščákem, že vyrazíme na ptáky spolu. Dnes tedy po ránu a ještě za tmy mířím k Nosislavi, abych ho nabral.
Po ránu je pěkně mrazivo. Lávky u Nesytu jsou pokryty jinovatkou a zmrzlou krustou v místech, kde stála po včerejším dešti voda. Jsme tu chvilku po šesté. Od vesnice se už ozývá kukačka a z rákosí zpívá cvrčilka slavíková. Východ slunce na konci lávek doprovází občasným zpěvem modráček. Mělčiny jsou plny racků chechtavých, lžičáků, čírek obecných a před námi se motá šest husic liščích. Na druhé straně hladiny je vidět rodinka hus velkých s šesti drobnými housátky. Kousek od nás sedí na rákosovém stéble konopka. Udělá okruh, dva a zase se vrací na stejné místo. Ranní mrazivé atmosféry si tu užíváme asi hodinu. Světla už by bylo dost i pro Jurovo focení. Přesunujeme se tedy k pozorovatelně u Výtopy. Vodní hladinu už tu pročesává stativákem Petr Macháček. Na mělčinách se pohybuje sedm tenkozobců a dvojice kolih velkých. Vzadu v rákosí se vyhřívá desítka bekasin, po bahnech pobíhají kulíci říční, vodouši bahenní a několik jespáků bojovných. Jura jde fotit a já zůstávám na pozorovatelně sám poté, co se loučím s Petrem. Pofukuje tu ledový vítr. Daleko na vodě je vidět čtveřice potápek černokrkých, za zády se mi nesměle ozývá pěnice pokřovní a občas zachytím kratičký úryvek zpěvu modráčka. Cvrčilka slavíková se do toho právě pořádně opřela a prvně letos slyším rákosníka obecného. Jura se vrací s úsměvem od ucha k uchu. Na displeji mi ukazuje krásné fotky chřástala vodního, husic a vodoušů kropenatých. Kouzelník, nechápu, jak to během té chvíle dokázal. Navíc pozoroval i chřástala kropenatého. Začíná to tu žít i bahňáky. Kéž by tato výška hladiny vydržela.
Na chvilku se zastavujeme u Hlohoveckého rybníka, pak na jeho hrázi, ze které je vidět na ostrůvku 14 hnízd kormoránů. Na malém rybníčku vedle Prostředního loví sedm vodoušů kropenatých. Vezu Juru domů a pak se vracím k Brnu. Těším se na zítřejší biding s Pepíkem, ale mám smůlu. Ještě odpoledne přichází střevní viróza. Když o čtyřiadvacet hodin později vysílený po úporném zvracení opouštím záchod, mám o pět kilo míň a k pozorování ptáků mi rozhodně síly nezbývají. Tak snad příště. 🙂
Samec motáka pochopa (Circus aeruginosus) hlídkující nad rákosinami.
