V rámci své kroužkovatelské specializace jsem se letos pustil do projektu RAS. Jedná se o projekt, který v České republice běží už sedmým rokem a jeho cílem je označit dospělé jedince určitého druhu na přesně definované lokalitě a v dalších letech se pokusit znovu tyto ptáky kontrolovat. Opět převážně odchytem, pokud kroužkovatel nedoplnil hliníkové kroužky ještě barevným značením. Výsledkem jsou data poskytující informaci o míře přežívání dospělých jedinců daného druhu a populace. Minimálním odchyceným počtem ptáků v jedné sezóně je 10 samců. Já se poměrně pozdě – až koncem dubna – rozhodl pro králíčky ohnivé. Lesů je nad Brnem poměrně dost a tak to nemám daleko a můžu vyrazit třeba i po práci, abych se pokusil byť jen o jednoho ptáka.
Tento víkend jsem v tom mohl pokračovat. Zatímco ke konci dubna ohniváci krásně reagovali na nahrávku a v několika případech doprovázela samce i samice, v květnu jejich zájem o hlasovou provokaci výrazně poklesl. Ke konci dubna jsem nacházel ohniváky i dost blízko od sebe. K nahrávce se přiletěl podívat každý. V květnu mnohé smrkové porosty zůstaly naprosto bez odezvy. Pochybuji, že by tam ptáci nebyli, jen se jim prostě nechtělo. Už jsem si říkal, že potřebný počet ptáků nechytnu, ale tento víkend ke mně byli králíčci opět nečekaně vstřícní. Sice se neozvali všichni, kteří mohli, ale ti, kteří zareagovali, skončili v mé síti. V sobotu tři a v neděli další tři, po deseti výjezdech do lesů na Soběšicemi mám teď označeno 23 samců králíčka ohnivého. Tento víkend reagovali samci na nahrávku tak urputně, že je mnohdy neodradilo ani to, že se ze sítě třeba i dvakrát za sebou vymotali před tím, než dostali kroužek. Po vypuštění se pak hrdinně vracejí a hlasitě se ozývají, jako by si to s vámi chtěli vyřídit za všechna příkoří způsobená měřením a focením. Území, které takto obcházím, se postupně zvětšuje, protože smrkové porosty jsou na něm rozptýleny do menších celků obklopených listnatým lesem. Králíčci mě vrátili do lesa a jsem jim za to vděčný. Jen doufám, že ještě nějací přibudou.