Pozítří se má dostavit fronta, kterou bude provázet prudké ochlazení a vydatné deště. Bylo by škoda nevyužít dnešního pěkné odpoledne, proto po příjezdu domů měním auto za motorku, na ni kurtuju svoji ornitovýbavu, oblékám kevlarové rifle a koženou bundu a jede se. Už dlouho jsem nebyl na jedné znojemské, dříve přísně tajené lokalitě, ze které se už ale běžně objevují pozorování v avifu i na eBirdu. Právě ta bude mým dnešním cílem, byť ji raději nebudu jmenovat.
Panuje takové to baboletní počasí, slunečné, ale už ne horké. Rtuť teploměru se drží kousek nad dvacítkou, mírně pofukuje a obloha je polojasná. Přijíždím k nádržím, které jsem minimálně rok neviděl. Ta nejmenší z nich je po vybagrováním zase příjemně zanesená s mělčinami a obnaženými břehy. A jsou tu bahňáci, paráda! Jsem skrytý za vyvýšenou hrází, zpoza které šmejdím po okolí stativákem. Je vidět pár bojovníků, bekasiny a čtyři tenkozobce brodit vodou. Stačí ale pár kroků stranou, abych viděl i do skrytého cípu nádrže a nestačím se divit. Těch tenkozobců je tu 17, v protilehlém cípu s hlavami pod vodou neúnavně loví čtveřice břehoušů a mezi bojovníky nacházím trojici alpin a droboučkého jespáka malého. Být tu o nějaký ten týden dříve, určitě bych narazil i na lyskonohy, kteří se tu pravidelně na tahu v druhé půlce srpna zastavovali. Na vodě odpočívají desítky lžičáků, čírky obecné a jednotlivě potápky malé.
Obcházím nádrž zprava, stále krytý břehem, nad který mi vykukuje jen hlava a roura stativáku. Bekasiny jsou rozptýleny podél celé nádrže, za zády mi přelétne hejno úpolníků, ptáci z mělčin občas vzlétnou, zatočí se ve vzduchu a většinou se zase vracejí. Přicházím k další nádržce, kde na břehu postávají vodouši bahenní a dvojice tmavých. Ve vzduchu se ozve hlas dvojice kulíků písečných a z největší nádrže sem doléhá volání pisíků. Teprve teď si všímám několika potápek černokrkých v prostých šatech. Ty jsem snad vůbec během sezóny neviděl. Bahňáci jsou stále v pohybu, zkouším odhadnout jejich počty a poznamenávám si je do zápisníku.
Stojím pak na nejníže položenou nádrží a překvapuje mě, kolik těch potápek černokrkých se na hladině pohybuje. Vytvářejí skupinu o 22 ptácích! A podél břehů se zvedají další a další bekasiny. Všímám si, že od severu se přibližují těžké mraky, ze kterých visí déšť. Kontroluji meteoradar a opravdu ukazuje několik ostrůvků vydatných srážek. Jsem zvědav, jestli mezi nimi prokličkuju.
Po půldruhé hodině se vracím k motorce. Dokonalé to bylo, super druhy i počty. Ptáci jsou právě ve vzduchu. Cvakám hejnko tenkozobců i odlétající břehouše. Vše pobalit a můžu jet. Obloha přede mnou je čistá, ale vpravo leje. Bohužel se stáčím právě k tomu dešti. Napřed mě vítají mokré silnice, pak drobný déšť a nakonec mě zasahuje okraj vydatné přeháňky. Kapky mi bubnují do helmy a bundy, ale za zády mi svítí slunce, které zlatavě prozařuje plexisklový štítek s perlením dešťových kapek. A vpravo z pole vyrůstá duha. Ale jaká? Úplně plane sytými barvami na pozadí tmavošedé oblohy. Je to nádhera. Vlevo jí jde v ústrety další díl. Kochám se a vůbec mi nevadí mokré nohavice kalhot. Stejně brzy z deště vyjíždím a cestou do Brna mi oblečené téměř vysychá. Ta duhová tečka opravdu stála za to. Tyhle obrázky nádherného odpoledne si v sobě ponesu dlouho.
Čtveřice vzácných břehoušů černoocasých (Limosa limosa).
Hejno tenkozobců opačných (Recurvirostra avosetta).
