Abstinenční příznaky po klasickém domácím birdwatchingu se projevily už několikátý den dovolené u moře. Hned po návratu domů jsem se těšil ven, ale nastal nechutně horký den a tak jsem odjezd odkládal a odkládal. Komu by se taky chtělo opékat na slunci v parném dni s tetelícím se vzduchem v zorném poli stativáku. Nakonec jsem vyjel až v podvečer. Říkal jsem si, půlka července, to by se mohli ukázat už nějací bahňáci a zamířil jsem na jednu tajenou lokalitu, kde se bahňáci často zdržují.
První občasně vlhčí plocha je vyschlá, ale na jejím dně nějací bahňáci postávají. Ozývají se vodouši šedí, vidět je jeden jespák bojovný, 16 vodoušů bahenních, pisík, mladé husice liščí a čejky. Slunce je stále ještě nepříjemné. Druhé místo je mnohem zajímavější. Lezu na vyvýšený bod s výhledem po okolí. Tady už je bojovníků téměř padesát. Převládají samci se zbytky svatebního šatu. Nejpočetnější jsou však vodouši bahenní (85 ex.). Ptáci zpozorní, když nad nimi prolétá ostříž. Jinak jsou klidní a většina je jich shromážděna na jednom místě. Nacházím několik vodoušů šedých, pisíka, kulíka říčního a bekasinu. V usychající vegetaci se pohybují mladí konipasi bílí i luční. Konečně se trochu prodlužují stíny a slunce ztrácí na síle. Na drátech elektrického vedení posedávají stovky špačků, kteří se sletují k bahňákům napít. Někde blízko asi hnízdí vlhy. Na drátech se objevuje dvojice a další je slyšet ze vzduchu. Je tu příjemně a už se těším, až se rozjede tah bahňáků naplno.
Vracím se pomalou jízdou k Brnu. Mám puštěného George Ezru, kochám se dokonale nasvícenou krajinou, užívám si chvíle o samotě. Takhle nějak jsem si to představoval.
Špačků obecných (Sturnus vulgaris) poletovavyl v okolí stovky.
