Povzbuzen nenadálým úspěchem při kontrole lejsků malých, kdy se mi minulý týden podařilo chytit a okroužkovat dva samce (+2K) v severní části jedné z rezervací v Moravském krasu, vyjíždím ještě na jednu kontrolu. Stále mi totiž chybí důkladně projít ještě jeden kousek této rezervace.
Vstávat brzy mi nedělá problém, zvlášť když stejně každý večer odpadnu už chvíli po setmění. Daleko před pátou ranní už kroutím volantem v zákrutách před Adamovem. Těsně před prvními domy vjíždím za jednou ostrou zatáčkou do menší skupiny markazínů, sotva odrostlých pruhovaných prasátek. Zastavuji, aby mohla zaběhnout do lesa, a pokračuji dál. Před půl šestou vcházím do lesa. Obloha je čistě modrá a vzduch vlhce chladný. Pod stromy panuje příšeří. Pár desítek metrů podél vyschlého koryta potoka a jsem uprostřed další skupiny černé zvěře. Tentokrát jsou to většinou loňská zvířata. Chrochtají a pobíhají v mírném svahu jen pár metrů ode mě.
Mám rád brzká rána v přírodě. Zvláště teď, ještě před tím, než přijdou dopolední parna, je venku nádherně. Z korun se ozývají doupňáci a sbor pěvců koncertuje naplno. Po necelé půlhodince procházení vhodného biotopu zaznamenávám útržek povědomého motivu. Nejprve se mi zdá, že přichází z lesa za silnicí, ale po chvilce pobíhání jedním a pak zase druhým směrem, zjišťuji, že se lejsek malý ozývá ze svahu asi 40 m nade mnou. Slunce ještě není tak vysoko, aby se dostalo až sem, mezi kmeny stromů hluboko v údolí. Ještě není tak vysoko, aby prozradilo síť, kterou natahuji mezi několik nízko umístěných habrových větví. Odcházím stranou a pouštím nahrávku. Trvá to snad pět sekund a lejsek se pohupuje v síťovině. Je to první 2K samec, kterého letos chytám. Dostává kroužek a může letět.
Procházím zbytek severní části rezervace až do míst odchytu z minulého týdne. Na žádného dalšího lejska malého už nenarážím. Sluneční paprsky už dosahují do údolí. Řekl bych, že pro tento rok lejsky malé už otravovat nebudu. Kéž bych se s některými setkal i v roce příštím.