V pátek odpoledne si dopřávám lehký birding před tím, než se vydávám na další noční odchyt v polích u Zouvalky. Přetrvává počasí indiánského léta, dny jsou slunečné, obloha modrá, noci jasné a chladné.
Cestou k Vyškovu se bohužel na dálnici trefuji do několikakilometrové zácpy, díky které mi cesta trvá skoro o třičtvrtěhodiny déle. Nu což? Kolem asfaltky běžící kolem mého pásu keřů jsou zatlučeny kolíky a objevují se cedule se zákazem vstupu na pole. Říkám si, že nejspíš proběhlo další kolo místní rally Vyškov a couvám ke svému odchytovému místu. Nehodlám se příliš zdržovat, je po šesté, proto rychle natahuji pěvcovku. Ještě před tím, než stačím vyrazit na řepkové strniště s dravcovkou a Arnoštem, projíždí kolem známý včelař. Vy jste nám s tím mandelíkem dal, říká vzrušeně, tady bylo tolik lidí, že to jsem ještě neviděl. Minulý týden jsem byl u úlů, a stálo tam asi dvacet lidí a koukalo na něj. Né, bylo to v pohodě, jen mě to překvapilo, dodává s úsměvem. Nedivím se jeho vzrušení, muselo se tu opravdu vystřídat dost lidstva. Dozvídám se bohužel i to, že příjezdová cesta sem bude od sedmi ráno uzavřená, protože se závod koná až zítra. Hm, budu muset vymyslet únik přes pole, ale nehodlám přijít o ranní hodiny, kdy jedině se ptáci chytají.
Otevírám dravcovku a vzápětí si přináším z pěvcovky dva černohlávky, z nichž jeden má můj tři týdny starý kroužek. Vypouštím je a slyším od dravcovky pískavý dravčí hlas. V síti překvapivě visí mladý pochop. Pro Arnošta i pro mě je to premiéra. V řídkém večerním světle dostává taky svůj kousek hliníku a může letět. Na obloze se objevují rezavci a já jen doufám, že se mým sítím vyhnou. Do nástupu tmy kroužkuji ještě drozda, slavíkovku a černohlávka. Pak už jen sedím v židličce a přímo přede mnou září postupně narůstající srpek měsíce, začínají cinkat hvězdy a i když je obloha jasná, stále ještě nepadá rosa a je docela přijatelně. Zahlédnu padat hvězdu a je mi dnes dobře, moc dobře a spokojeně.
Dravcovka zůstává po zbytek noci opět prázdná. Před rozedněním stojím na poli a hledím k růžovějícímu východnímu obzoru. Tyhle okamžiky, stejně jako večerní šírání, mám moc rád.
Už po páté ranní vidím přijíždět auta, lidi natahují podél silnice barevnou pásku a stavějí stánky. Chvíli si pohrávám s myšlenkou odjet před uzavírkou, ale to jsem tu nemusel trávit celou noc. Objíždím alespoň pás keřů na druhou stranu, odkud bude možné později lokalitu opustit. Stěhuji si tam i stolek s židličkou a konečně začíná ranní rozlet drobků. Postupně rozdávám 33 kroužků. Dvě třetiny ptáků opět tvoří pěnice černohlavé. Sedím na dohled síti, chodím pro chycené pěvce, postupně svlékám vrstvy oblečení a vyhřívám se na slunci. Oblohou přeletují konipasi luční a dvakrát slyším lindušku rudokrkou. Po asfaltce co chvíli s houkáním projíždějí pořadatelské automobily. Teď už je mi to jedno, nikam nespěchám. Později se přes strniště přehoupnu na polní cestu navazující na asfaltku lemující dálnici. Tak jo, osmá noc je za mnou, teprve osmá.
odchycené druhy: moták pochop, pěnice černohlavá (21 ex., 1 retrap), pěnice pokřovní, pěnice slavíková (3 ex.), rákosník proužkovaný, drozd zpěvný, budníček větší, červenka obecná (2 ex.), rehek zahradní, sýkora koňadra – 33 ptáků 10 druhů
Vodouš šedý (Tringa nebularia) z odpoledního birdingu.
Překvapení v dravcovce – mladý moták pochop (Circus aeruginosus).
Tyto malé prcky mám rád – pěnice pokřovní (Sylvia curruca).
