10.-11.3.2018: Víkend se šoupálky

Sobota 10. března:

S prvním březnem nastal čas šoupálků dlouhoprstých chytaných a kroužkovaných v rámci projektu RAS. Už se na ně těším. Vloni jsem jim nad Brnem v lesích mezi Soběšicemi a Útěchovem rozdal 31 kroužků a jsem zvědavý, s kolika starými známými se letos setkám. Počasí je hlášeno slunečné a teploty mají sahat až ke 12°C. Ke startu zkrátka ideální podmínky, řekl bych. Uvidíme, jaká bude realita.

Před sedmou ráno parkuji pod Útěchovem na kraji lesa. Polní cesta má zbytky ledového krunýře a kolem ještě leží velké fleky sněhu. Je vcelku kosa, teplota se drží jen dva tři stupínky nad nulou. Ale z lesa to zpívá – pěnkavy, koňadry, kosi – a ozývá se bubnování šplhavců.

První loňské teritorium zůstává bez odezvy. Žádná reakce na hlas pouštěný z malého přehrávače. Kolem pokřikují brhlíci a pozoruji svého prvního letošního drozda zpěvného. Pokračuji k druhému teritoriu v řídkém porostu stařičkých dubů. Kolem se prohánějí strakapoudi velcí, s nářkem přilétá datel a kus dál se střídají hlasy obou našich žlun, šedé i zelené. Zaznamenávám i houkání doupňáků. Tentokrát se na mě přilétá podívat šoupálek. Potěšen nadějí na prvního ptáka se pokouším natáhnout síť, ale zem je tvrdá jako beton. Napůl vpravuji tyče do země a napůl je různě podpírám klacky, aby se hned neporoučely k zemi. Bezva, šoupálek se chytá. Je to loňský pták bez kroužku.

Další teritorium zůstává opět bez reakce a stejně tak to následující. Jsem na kraji pastvin u Ořešína. Mezi staré duby zalétají špačci. Dokonce slyším jejich zdařilou nápodobu hlasu žluvy hajní. Z oblohy se sypou útržky skřivaních trylků. Páté teritorium je také tiché. Šoupálci si dávají na čas, jejich spontánní zpěv jsem ještě nezaslechl ani jednou. Zřejmě začnou s tokem později než vloni. Nedaleko od posledního bodu přece jen jeden pták přilétá a nechává se chytnout. Opět loňský pták bez kroužku.

Lesní cesta v úžlabí kopců nese ještě ledový krunýř, ale pod ledem strouhy proudí voda. Někde mi vypadly z kapsy mapy a tak se musím vracet. Pak už šplhám do svahu s duby. Má JZ expozici a prohřívá ho slunce. Tady prvně slyším útržky spontánního zpěvu šoupálka. Na loňském teritoriu se ale reakce nedočkávám. Zpívajícího ptáka chytám až o 100 m dále po tragickém boji se zmrzlou zemí. Konečně starý pták s loňským kroužkem, kterého jsem vloni zastihl právě o těch 100 níže. Měřím ho, vážím a je půl jedné po poledni. Už jsem docela ušlapaný. Slunce teď hřeje, obloha je modrá a fouká příjemný vlahý vítr od jihu. V této oblasti chci zkontrolovat ještě jedno teritorium, poslední. Pták se tu za mnou přilétá kratičce podívat, ale bez zájmu zase mizí. Balím pracně postavenou síť a jen doufám, že půda už brzy roztaje. Tenhle boj při každém pokusu o zaražení tyče je vysilující. Tak fajn, mám dva nové ptáky a jednoho starého na sedmi loňských teritoriích. Uvidíme, co nám přinese zítřek.

Neděle 11. března:

Včerejší mírně rozpačitý rozjezd se zemí na kost zmrzlou a vlažnou reakcí šoupálků mě trochu zbrzdil v rozletu. Dnes se ven tak překotně neženu. Pěkně snídaně, kafe a něco po půl osmé v klidu parkuji na parkovišti U Buku. Nejprve zkouším místo, kde vloni šoupálci byli, ale nenechali se chytnout. Nic, žádná reakce na nahrávku. Nad korunami stromů dnes poletují křivky. V lese je tepleji než včera, ale vítr je silnější. Následující dvě teritoria jsou jako přes kopírák. Šoupálek se ukazuje vysoko na kmeni, slabě se ozve, když vypnu přehrávač a pak mizí a už se neobjevuje.

Vracím se k autu, abych přešel do lesa na druhé straně silnice, ale už zdálky slyším krásně zpívajícího šoupálka v kryptomeriích uprostřed loučky. Pták si prozpěvuje a já nedokážu ani za zlatý prase dostat tyčky do země. Sakra. Pobíhám krajem lesa, ale ani tam není půda měkčí. Mizím tedy v porostu a zdálky slyším stále zpěv. Konečně se mi daří natáhnout síť, pouštím nahrávku a pták je za chvilku tady a chytá se. Je to starý šoupálek (+3K) s mým kroužkem, kterého jsem chytil 400 m dál k západu. No vida, tento je dnes v cizím teritoriu.

Hraji pak i na jeho starém teritoriu, ale bez reakce. Scházím žlabem dolů a před sebou slyším dalšího šoupálka v místech, kde jsem jednoho chytil vloni. Po prvním pokusu se vyplétá ze sítě. Pak se do ni opře slunce a síť se celá leskne v jeho paprscích. Musím ji přestavět jinam, do stínu. Na obloze se prohánějí dvě káně lesní. Poblíž je na vysokém modřínu i staré dravčí hnízdo. Ze skupiny smrků zpívá králíček obecný. Šoupálek se po chvilce chytá a je to 3K pták přesně na svém loňském místě.

Když ho měřím a vážím, brnkne mi o ucho útržek zpěvu dalšího šoupálka kus zpět do svahu. Jdu se tam mrknout a nedá mi moc práce ptáka chytit. Opět je to 3K šoupálek. Tohoto jsem kroužkoval asi 300 m JV směrem. Zajímavé.

Je půl dvanácté. Za čtvrt hodinky se mám sejít s rodinkou u malého rybníčku v lese nedaleko Ořešína. Jmenuje se Mates. Jsem tam dřív. Lezu na osluněnou paseku a dělám malý ohníček. Synátoři včetně maminky přicházejí za chvilku. Opékáme buřty, vyhříváme se na sluníčku a užíváme si nádherné počasí. Dnešní oběd jsme pojali trampsky a klukům se to líbí. Ze svahu nad námi se ozývá také šoupálek, ale zkouším ho jen krátce. Fouká čerstvý vítr a síť se vlní a lepí se do okolních větví. Do koruny borovice přistává jestřáb. Kluci pak blbnou po okolí až do té doby, kdy se Josef vrací po prdel mokrý. Samozřejmě, že zahučel do rybníčka. Vůbec mu to ale nevadí. Balíme se, kluci čůrají na zbytky uhlíků a obloukem se můžeme vrátit přes les k autu. Cestou míjíme dvě další teritoria šoupálků, ze kterých se ozývá jejich zpěv. Zdá se, že už se dostávají do ráže. Fajn, tyhle si nechám na příště.

První šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) chycený pro letošní projekt RAS.