Mám chvíli volno, venku je zataženo a mlhavo. Panuje tam takové to sychravé podzimní počasí, které moc vlídnosti nepobralo. Před pár dny se na Dolním rybníce v Jaroslavicích, který je po výlovu na bahnech, objevila mezi čejkami keptuška stepní (Vanellus gregarius) a břehouš rudý (Limosa lapponica). Už dlouho jsem tam nebyl. Je to kousek za hranicí mých běžných výpadů do terénu. Ale proč ne? Aspoň si připomenu místní atmosféru drobných sádek a dvojice rozlehlých rybníků. Ani s jedním z těch druhů nepočítám, ale co kdyby?
Ještě několik kilometrů jižně od Brna si říkám, jestli jsem udělal dobře. Krajina se ztrácí v mlze, dohlednost je jen pár desítek metrů. Mlhavý závoj se naštěstí někde v úrovni Smolína rozestupuje a já jen doufám, že je to stav setrvalý. Podle radaru by mělo směrem k západu oblačnosti ubývat. No, uvidíme.
Parkuji u sádek. Kolem rybářství pendlují náklaďáky s nádržemi vody, ale sádky jsou prázdné. I ta krajní, která bývá pravidelně obsazena rybáři rozloženými u aut s rakouskými espézetkami. Na jejím břehu hledá potravu slípka a na vodě se zdržuje několik kachen. Lezu na hráz a rozlehlá bahna vypuštěného rybníka mám před sebou jako na dlani. Není problém najít břehouše rudého, kterého doprovází proměnlivý počet jespáků obecných. Nejvíc je jich deset. U strouhy tekoucí středem rybníka postávají desítky volavek popelavých s několika bílými, racci chechtaví a bělohlaví. Je tu i skupinka asi sedmdesáti čejek, ale keptuška mezi nimi není. Prohlížím břeh vlevo a to, co vidím, mě docela zaskočilo. Postává tam asi 50 jeřábů. Jsou tiší a ve svých šedivých převlečnících splývají s okolím. Zviditelní se až o čtvrthodinu později, kdy s křikem vzlétají, nabírají výšku a mizí někam k západu. Určitě tu nocovali.
Přesouvám se do míst s lepším výhledem na ptačí osádku. Z rákosí za zády se opakovaně ozývá chřástal vodní, kolem přeletují modřinky a jednou dvakrát zadrnčí střízlík. Po půlhodince se vracím směrem k autu s tím, že se podívám ještě na jiné lokality. Nedaleko aut postává další birder se stativákem – Karel Šimeček. Dáváme se do řeči, vracíme se na místo s lepším výhledem a společně znovu prohlížíme bahna. Je to fajn setkání a fajn popovídání. Času nepozorovaně utíká a když se s Karlem loučím, zjišťuji, že jsme spolu proklábosili více než dvě hodiny. Teď už nemá cenu jezdit někam jinam.
Jen kratičce se zastavuji na blízké lokalitě. Několik vodních nádržek je tu plných kachen. Ani mě nepřekvapuje větší množství hvízdáků, kterých je asi 70. Od břehu se odlepuje i trojice hus běločelých. Tož tak, je třeba se vrátit. Byl to fajn výlet. Už se těším, až se ukáží ve větších počtech severské husy. Přijde mi, že se letos severským ptákům k jihu zatím moc nechce.
Až díky úpravě kontrastu vystoupily na fotce těla jeřábů popelavých (Grus grus). Tohle je jen jejich menší skupinka.
Další z bratrstva popelavých – volavky popelavé (Ardea cinerea).
