Je tu sobota, jsou hlášeny deště a téměř jarní teploty. Klucány vezeme na celý den k babičce a do terénu se mnou dnes vyráží Pepe. Kamarád můj nejvěrnější, který mě posledních téměř deset let provázel na všech cestách naší přírodou, psík Emil, už mi bohužel společnost více dělat nebude. Srdce se mi svírá a dlouze hledím do míst, která vždy vyplňovala jeho drobná postavička a rozkmitaný ocásek. Jeho nemoc měla neuvěřitelně rychlý spád. Ještě den po vánocích s námi pobíhal kolem Svratky pod přehradou a včera jsem ho pohřbil. Je to zvláštní, jeden den se mi jeho teplé tělo choulí na klíně a druhý den leží vychladlé v pelechu. Snad mu tam nahoře bude fajn. Slzám se přesto neubráním.
V ulicích města se vznáší mlha a ještě pod Brnem se v nízké vrstvě válí po polích. Pod Pohořelicemi po ní naštěstí není už ani památky. Fouká silný nárazový vítr od západu. Je nezvykle vlahý a podél nově vznikajících větrolamů v poli voní po heřmánku. Pozorujeme menší hejno konopek a nad blízkou bažantnicí krouží 8 kání lesních. Občas se na obloze objeví menší skupina běločelek směřujících dál k západu. Směrem od skládky v Žabčicích letí racci bouřní a bělohlaví. Ve vzdálenosti asi 20 m od nás se od louže na hliněné cestě zvedl bahňák. Řekl bych bekasina, ale odlétl tiše, jen s několika mírnými zatáčkami a nízko nad zemí. Napřed mi ho kryly hromady štěpky a pak mi zmizel v pruhu nového větrolamu. Vůbec nevím, co to bylo. Jsou vlastně jen čtyři možnosti, ale v tuto dobu a v tomto biotopu mi to prostě nesedí. Pták měl vzhled i velikost bekasiny, možná byl o kousek větší. Kdoví?
Dno vypuštěného Novoveského rybníka obsadili blíže k vesnici racci – 250 bouřních, 500 chechtavých a 30 bělohlavých. Díky vysoké teplotě se ale nad bahnem vzduch neuvěřitelně tetelí. Už na sto metrů mám problém rozeznat kořen vyčnívající z bláta od šedivky. Těch je tu téměř třicet.
Na chvíli zastavujeme na hrázi mezí Věstonickou a Mušovskou zdrží. Vlní se hladina, vlní se vzduch, vlní se ledová tříšť. Na Věstonické zdrži VDNM plave mezi tisíci kachen asi 60 hus velkých a mnohé se drží v párech. Na okrajích ledu a na stromech ostrůvků počítáme 13 orlů mořských.
Jen tak pro úplnost parkujeme na kraji Klentnice a jdeme se projít do lomu. Opírá se do nás teplý vítr, oblačností začíná prosvítat modrá obloha a cesta je bahnitá tak, že máme za chvilku boty ztěžklé blátem. Jsme ale odměněni. Hned po příchodu se nám ukazuje zedníček. Prohlíží škvíry ve skalní stěně, pocukává křídly a loví. Daří se mi s ním natočit i video. Prohlížíme si ho ze dna lomu a radujeme se z té krásné podívané. Nízko nad horní hranou stěny přelétá dvojice krkavců. I tady se mnou pobíhal Emil.
Sjíždíme pak k Novomlýnské zdrži pod Pavlov. To už je nádherně. Oblohou rychle běží mraky a slunce svítí. Hned pod dědinou je mezi chocholačkami menší hejno kaholek – 28 ex. (15 M) a blíže k uzavírce silnice na Dolní Věstonice jsou stovky lysek, ale i velké hejno hvízdáků (110 ex.). Stojíme na mořském břehu a pozorujeme ptáky ztrácející se mezi vlnami. Na strom u nás přilétl strakapoud velký a o kus dál pokřikuje žluna zelená. Jedna z místních kempingových staveb, kterých jsou tu rozesety desítky, má podél plotu umělohmotné palmy a plyšové opice v liánách… Novomlýnskou zdrž poté objíždíme přes Milovice a Nové Mlýny k Šakvicím. Podél břehu jsou opět desítky metrů úlomků ledu, které sem zatlačily vlny a prudký vítr.
V Šakvicích obědváme a ještě jednou se přes Strachotín vracíme k nádržím. U Dolních Věstonic je na vodě stovka hoholů severních. Pak ještě krátká zastávka na hrázi před Pasohlávkami. Počet hus velkých vzrostl na vodě před Kostelním ostrůvkem asi na stovku. Frčíme k Žabčicím, kde se chceme mrknout na racky hodující obvykle na skládce odpadků. Jaké je dnes naše překvapení, když tu nenacházíme ani brko. Jen v poli pozorujeme samici pilicha. No nevadí. Je nádherné světlo. Slunce stojí nízko a do oranžova barví krajinu před námi, nad kterou jsou už zase tmavé mraky. Ten kontrast je dokonalý.
Tentokrát na nás čekal zedníček skalní (Tichodroma muraria) hned po příchodu do lomu u Klentnice.
