Před šestou mě budí menší sušák ze včerejšího silvestrovského pocucávání vína, ale před devátou lezu z postele vyspaný do růžova a s čistou hlavou. Máme tu první den nového roku, každý pozorovaný druh bude zase nový, každé pozorování první, i ten nejběžnější opeřenec, koňadra nebo modřinka, nám udělá stejnou radost jako berneška nebo zedníček. Je dobré vést si seznamy pozorovaných ptáků, protože díky nim můžeme zase začínat od nuly.
Tahám z postele Pepana, protože jsme domluveni na tradiční novoroční birding. Ještě v trenclích a v triku lezu na balkon zvědavý, který opeřenec bude ten první letošní. Venku je teplo, teploměr ukazuje 12 nad nulou a já mám pocit, jako bych se kouzlem ocitl v mnohem jižnějších zeměpisných šířkách. No a těmi prvními jsou havrani a vzápětí po nich kavky letící od severu nad domem. Běžím si pro dalekohled a pořád jen v těch trenclích natahuju uši a hledám pohyb ve větvích okolních stromů. Přibývá hejno čížků, hlasy zvonků, brhlík, koňadra, strakapoud velký, ale překvapivě kolem přeletuje i zimující hřivnáč. Pak přichází krásné překvapení. To když zaslechnu někde vpravo hlasy severských hus. Běločelky se po chvilce vynořují v mém zorném poli, je jich 250, letí obloukem k severu a pak pokračují k západu. Krása. Moje oblíbené severské husy mě vítají první den nového roku přímo na prahu městského bytu.
Snídáme chlebíčky od včerejška, já stále ve stoje na balkoně, připisuju ještě pár kousků do seznamu a se sedmnácti druhy o hodinu později můžeme vyrazit do terénu. Silnice jsou prázdné, chvílemi je dokonce modrá obloha a slunce nás ohřívá v autě jako ve skleníku. Někde u Rajhradu připisujeme káni, poštolku, straku, domácí holuby a hejno chechťáků.
Tuto zimu jsem ještě nebyl u svého oblíbeného hnojiště pod Pohořelicemi. Zrovna odtud odjíždějí dvě auta myslivců, takže tájming zvládáme dobře. Docela fouká, ale vzduch je teplý, skoro příjemný. Stádečko srn, orel mořský nízko nad polem, hlas stehlíka a pak hejnko konopek, ze kterého se kromě běžných hlasů zřetelně ozývají i hlasy konopek žlutozobých. Pro sichr si pouštím jejich nahrávku. Sedí to. Ptáci bohužel mizí někde v poli. Ještě chvilku pobíhám kolem a snažím se je najít, ale marně. Tohle jsou přesně ty chvíle, které přicházejí za odměnu ve zdánlivě nudných polích.
Míříme rovnou k Dolním Věstonicím. Cestou pozorujeme pilicha a pak už parkujeme na hrázi vedle přepadu. Docela fouká a na spodní nádrži honí prkno po vodě jeden surfař a jeden kitař. Proti větru se směrem k západu probíjí jedno hejno hus za druhým. Přidáváme pár dalších druhů včetně tří kormoránů malých a několika kaholek.
Pak už se vracíme k západu a zastavujeme se u hráze mezi horní nádrží a Dyjí. Kachen jsou zde v relativním závětří stovky, plovoucí koberec chocholaček, lysek, poláků velkých a kachen. I zde je vidět několik kaholek. Vyhlídkovou jízdou pokračujeme kolem Drnholce. Zastavujeme na náměstí omrknout zimující kalousy a pak už frčíme zpět k Pohořelicím. U Vlasatic nám podél silnice chvilku letí dřemlík. V poli si pak všímám hejna hus. Ty však vzlétají hned poté, co prohlížím několik desítek nejbližších ptáků. Náhodou mezi nimi zasvítí i vzlétající berneška bělolící. Zdá se, že většina hus letí k blízkému Starému rybníku. No čo už? Jdeme se podívat ještě tam. Na bahnech vypuštěného rybníka sedí asi čtyři tisícovky hus. Jsou ale až na druhé straně a dost nečitelné. Nevadí, není všem dnům konec. Zítra máme ještě volnou neděli, možná vyjedu ještě jednou. Po návratu si Pepe vyplňuje letošní birdlist a ocitá se v jeho čele. Její kralování sice bude mít jepičí život, ale i tak to potěší. 🙂
Husy velké (Anser anser) na nádržemi cestou z východu na západ.
Roberte, přeji vám hodně nádherných i zenových ptačích zážitků po celý rok 2022! Děkuji za vaše krásné a barvité články a těším se na všechny další.
(PS: dorazil vám můj emailový pozdrav? )